Plno věcí.

Jelikož jsem se dneska na školu vyprdla a zůstala doma, dodělala jsem konečně ty dvě sakramentské seminární práce. Z dějepisu (Winston Churchill) a ze ZSV (Asertivita) a jsem spokojená. Akorát že u té druhé práce jsem musela nastavit řádkování na 1,5 – aby to vypadalo delší. Normálně takové věci nedělám – vždycky dávám řádkování 1 – ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. A jsem ráda, že už to mám konečně za sebou.

Teď u zbývá je jenom odevzdat a čekat, kdy mi je vyučující navrátí se slovy „tady to máš špatně“, abych to zase mohla celé předělávat a tisknout znovu. Chudáček naše nová multifunkční Canonka. Už teď jí z toho věčného tisknutí a skenování zbyla jen polovina černé barvy. Doufejme, že ta zbylá půlka černé ještě dlouho vydrží. Peněz je málo. Času je málo. Jen hladina stresu se nebezpečně zvyšuje -.-

Na školu se dneska vyprdla i Kivi, takže jsme spolu dneska vedly dosti chaotický rozhovor po ajsku. A jakmile jsem na pár minut byla nucena odejít k obědu (hlad je svině), šiblo jí a začala mi psát tohleto:

Kivi (11:45 AM)
vyděračko 🙂

Syki (11:45 AM)
prej vyděračko… tse

Kivi (11:45 AM)
tu es mi corazon 😀 siempre siempre…

Kivi (11:45 AM)
te amo siempre

Kivi (11:46 AM)
Sprechen zie english?

Kivi(11:46 AM)
ne šprechtím po našymu 😀 a nedělej, že tam nejsi…

Kivi (11:46 AM)
budu tě bombardovat…

Kivi(11:46 AM)
to si teda užiješ…

Kivi(11:46 AM)
jen počkej zajíci…

Kivi(11:46 AM)
ty vlku jedna proradná…

Kivi(11:46 AM)
utíkej káčo utíkej utíkej honí tě kocour divokej divokej…

Kivi(11:48 AM)
utíká káča co může…. kocour ji chytit… může… taky ji chytí, sežere a kosti si uloží do vitríny…

Kivi(11:48 AM)
jako trofej…

Kivi(11:48 AM)
by člověk neřek, jakou má lidský mozek produktivitu, když je dobře naladěný…

Kivi(11:48 AM)
na tu správnou meteostanici…

Kivi(11:49 AM)
jen tak mimochodem, poslouchala jsi včera předpověď počasí?

Kivi(11:49 AM)
hlásí, že do České republiky se vrací zima, takže máme znovu začít psát pohledy a přáníčka Ježíškovi, páč by se tu okolo nedělního poledne mohl zastavit….

Kivi(11:50 AM)
ale jen u hodnejch dětí, takže nevím, jestli má cenu špinit papír…

Kivi(11:50 AM)
šetřím naše lesy

Kivi(11:51 AM)
naše lesy potřebují ochranu, páč je jich děsně málo… no jako fakt, si představ, že jdeš a nic… pak jdeš a zas nic… pak zase jdeš a zase nic… a pak najednou les…

Kivi(11:51 AM)
to je divný… poměr NICU : Les je 3:1.. .dosti jako nespravedlivý…

Kivi(11:51 AM)
jak k tomu ty lesy přijdou? takhle vymírat… za chvíli vymřou jako mamuti…

Foto: Kaboompics.com

A mám v plán užít ještě hooodně dlouho.

Proč jsem se tak dlouho neozvala? Proč? Proč jen…? Jak jsem to mohla udělat té jedné miliontině obyvatelstva, která čte můj blog? Takhle sprostě vás opustit a nechat na holičkách… bez holiček… co to sakra ty holičky vůbec jsou? Holič je de facto kadeřník. Tak holičky budou kadeřnice? Znovu… Jak jsem vás mohla nechat bez kadeřnic!

Vidíte? Mohla 🙂

Holt to na člověka někdy sedne. Lenost. Nedivte se, ve škole na nás hážou jedno učivo za druhým. Píšeme písemky, jak… doplňte sami… ne, doplním to já – hotentoti! A tak vůbec jsem zaneprázdněná veškerým tím stresem ohledně přijímacích zkoušek na výšku apod.

Víte vy co? Nebaví mě to, normálně mě to nebaví… Fakt.

Tak třeba dneska. Dneska jsem byla na druhém termínu NSZ (Národních srovnávacích zkoušek) od společnosti SCIO. Zase jsem to měla na stejné střední zdravotnické škole jako poprvé… a kupodivu jsem byla ve třídě se dvěma stejnými lidmi co minule. Dar či prokletí? Prokletí! Jednoznačně prokletí! Nemohli mi tam ti pitomci od SCIA šoupnout Kivi nebo Nikitku? Ne! Oni mi tam šoupnou ty dva… arrrrgh -.- Raději více necementovat.

Jak to dopadlo? Začala jsem okolo 9. hodny testem ze ZSV. Dostala jsem číslo 2 ^^ Zdál se mi těžší než ten minulý – tak ale… tipsport. Pak okolo 11:15 začal test z OSP. Ta třída byla miniaturní a nás tam bylo 36 + 2 administrátorky! Jak sardinky! Tentokrát jsem měla číslo 3… a má spolusedící… Tu bych zaškrtila.

Pardon, jestli se náhodou (velice nepravděpodobné) ona osoba dostane sem na blog a přečte si o sobě. I když… těžko by jí to došlo. TA osoba byla příšerná! Jakmile přišel Analytický oddíl, začala tak zuřivě tím centrákem sepisovat zápisky, že hýbala celou lavicí a tím pádem také MÝM testem! Jak jsem se sakra měla soustředit, když se mi ty papíry pohybovaly nahoru a dolů?! V jednu chvíli jsem dokonce pozorovala, jak se mi katastroficky třepe voda ve flašce od Coca-Coly… Ale říct jsem jí nic nemohla – co kdyby mě ty ukrutně se tvářící administrátorky vyhodily? Raději nezkoušet. Ono vůbec… vždycky když nám jedna z nich nahlásila, že nám zbývá už jen 5 minut, všichni sebou leknutím škubli ^^ Tentokrát jsem měla verzi A a musím říct, že to bylo už od začátku poznat. Zdála se mi lehčí. I když… ten Kvantitativní oddíl – KO.

A po testech jsem hezky jela s rodiči domů, pak jsme zašli do restaurace a napapkali se a hodně přežraní jsme se odkolébali domů.

THE END

teda spíš

… to be continued …

P.S.: Continued asi tak za pár minut, kdy sesmolím další příspěvek o tom, na co jsem čučela v telce.

Zatím dumejte nad tím, co je to Převaděč spojitosti!

Foto: Pixabay.com

No chápete to? Ne? Já taky ne…

Dneska jsem šla do školy s vidinou odjebaných 4 vyučovacích hodin. A místo toho jsem se tak nasmála, že to není možný. A za všechno může jedno slovo – booby. Vrtá vám hlavou, co to vůbec znamená a co je na něm tak směšného?

Do včerejška jsem nevěděla, že takovéhle slovo existuje. A dneska mě dokázalo tolikrát rozesmát… díky Nikitce. Narazila na něj prej ve slovníku na Seznamu – kdoví jak. A co znamená?

Booby – nekňuba, blb, vůl, pitomec, přihlouplý, prostoduchý, cvok, hlupák, trouba, tupý, pitomý, nemehlo

V US slangu to znamená moula. Ale co je nejlepší, člověk by řekl, že v množném čísle – tedy boobies – to bude znamenat blbci. Chyba lávky. Slovník na Seznamu říká, že boobies znamená prsa ^^

Pozn.: Je to anglicky, kdybyste si toho ještě nevšimli.

A opakovala to celý den. Ani Kristova játra ji nezastavila! To byl jeden ROFL za druhým.

Foto: Pixabay.com

Já mám Factor… XY! Teda… to není faktor, ale spíš 23. pár chromozomů ^^ Ne! Já jsem ten X Factor! Všichni hledají, ale marně! Mě může najít jen ten, kdo ví, kde bydlím. A to ví asi jen… *počítá* 30 lidí -.-

Kruciš! Budu prozrazena! Jak se vypořádám s tím neustálým naháněním kvůli podpisům? A co všudypřítomní paparazzi? Může někdo tak velkou slávu vůbec unést? Zhroutím se z toho snad jako bývalá popová princezna Britney? Zjistí mi taky nějakou psychickou vadu? Žeby konečně…? Konečně budu vědět, že za všechny blbosti, co jsem v životě udělala, může můj faktor, X Factor!

Tak dobře, měla bych se uklidnit, jinak si nebohý náhodný internetový brouzdař řekne, že jsem se ze všeho zcvokla. Možná že by ani nebyl daleko od pravdy. Tak ale… chci se bavit o včerejší české X Factorové premiéře.

Ha! Kdo z vás koukal? Přiznejte se! Já teda jo a vůbec se za to nestydím. Jednou mi jeden známý o Superstar řekl, že to je jenom banda idiotů. Ále co… ať už jsou tihle soutěžící vážně idioti nebo ne, mě to vážně bavilo. Nehledě na to, že jsem se do školy hovno naučila (to prostě nešlo). Mám ráda hudební soutěže (i když 3 řady Superstar bylo už i na mě dost… pfujt!), mám ráda hudbu, tanec… zpěv. Těším se na další díly a hlavně na Leoše. Ať už ho máte rádi nebo ho nenávidíte, jeho a Patrika Hezuckého fakt zbožňuju (a samozřejmě jejich pořad na Evropě 2).

Můj faktor X opět nezklamal ^^

Foto: Pixabay.com

To je prostě příšerné!

Včera nám na celých 9 hodin prostě vypnuli elektřinu! Ale ne kvůli té vichřici, co zuřila venku! Bylo to asi jen tak! Protože v celé Karviné byly bez elektřiny pouho pouhé 3 ulice! A z rovna my jsme byli v jedné z nich. Tomu se říká prostě pech… a to s velkým P.

Takže mě ta ztráta elektřiny prostě donutila jít se učit. A to češtinu. Možná bychom takovéto výpadky elektřiny měli mít mnohem častěji. Ono bych se možná i něco naučila. Každá trampota dokáže přinést něco dobrého.

Achich ouvej…

A od toho výpadku nám furt blbne internet -.-

Foto: Pixabay.com

Bohužel či bohudík?

Řekla bych, že obojí. Na to, že jsem dneska měla psát písemku ze 3 předmětů (ani na jeden jsem nic neuměla), a nakonec jsem psala jenom z jednoho…

Co jsem to vůbec chtěla říct? Dřív, než jsem začala s psaním té divné věty?

V poslední době zjišťuju, že o něčem zaujatě kecám a pak najednou nevím, co jsem vůbec chtěla říct. Skleróza?

„Umřela stářím…
… ták mladá.“

Já už to v té škole nemůžu vydržet. Někdy mám pocit, že se tam zblázním. Fakt! Už aby byl konec. Jinak se mi tím stresem rozskočí hlava! A to bych vážně nechtěla…

Foto: Kaboompics.com

… jsem v tom Avionu v Ostravě teda nekoupila. Na to, že jsme tam jeli kolem deváté (asi… orientačně) a domů se vrátili tak kolem půl čtvrté (opět orientačně, už mi nějak paměť neslouží…) – nic moc jsme nekoupili. Myslela jsem si, že toho nakoupíme víc… Ale ono prostě ne! Koupila jsem si jenom 3 trička a i ta trička dohromady stála okolo tisícovky. Strašné… jak i hloupé tričko může stát 3 stovky.

Ale i tak se mi zdá, že ten Avion nemá pořádně už co nabídnout. To i ten menší obchodní komplex ve Zlíně toho nabízí mnohem víc. Strašné…

Nechce se mi lautr nic na zítřek učit. Prostě… absolutně nic!

Ani do té školy se mi nechce -.-

Foto: Kaboompics.com

Dneska mě mamča dotáhla k mé nové doktorce. Abych si založila novou zdravotnickou kartu a taky změnila nemocniční prostředí… a tak vůbec.

A proto jsem vstávala o půl sedmé a poslušně ťapala tím hnusným deštivým mrazivým počasím k doktorce. Moje první opravdová lékařská prohlídka v tomto roce! Wow! A hned jsem musela vysolit 30 korun. Teda… vysolila je za mě mamča… ale i tak jsme solily. Mně to spíš než jako vstupní prohlídka připadalo jako zpověď. Doktorka je celkem milá… ale hotová vyzvědačka! Stejně si myslím, že si za pár let budu zase měnit doktora, jelikož svou novou doktorku určitě přežiju. A vypadá ot tak, že to moc dlouho trvat nebude. To je… jako bych měla třetí babičku nebo co… Příšerný pocit.

Po prohlídce jsme šly do Kauflandu a nechaly tam okolo tisícovky. No… i ty sladkosti holt něco stojí ^^ No a asi od desíti hodin ráno sedím tady u compu a sepisuju maturitní témata. A už toho mám plné kecky! Nenávidím ekonomii! Nenávidím, nenávidím, nenávidím…!

Pozn.: Najít způsob, jak konečně zavřít hubu své mladší sestře, když začne kefrat o přístupu k počítači. Na nájemnou vraždu nemám dostatek peněz.

Foto: Pixabay.com

Tohle je vážně rekord. Nebyla jsem nemocná už skoro dva měsíce. Což je u mě vážně divné.

Kdy už si konečně zajdeš vyzvednout tu zdravotní složku (kartu)? Žádanku jsi dostala už před měsícem! Kdy tam zajdeš? Než tohleto poslouchat neustále dookola a vysvětlovat, že na to prostě nemám čas a ani náladu… zašla jsem si dneska ráno pro tu kartu.

I to počasí mi hrálo do nálady – pršelo, zima byla, foukal vítr… strašný. Ale šla jsem! Počasí mě přece nezastaví!

Zastavilo mě něco jiného. Sestřička. Když mi v čekárně přecpané malými nemocnými dětmi řekla, že to bude trvat. Inu, co mi zbývalo jiného? Našla jsem si to nevzdálenější místo v čekárně a čekala na kartu. A to mi mamča říkala, že mi sestřička jen dá kartu a já půjdu… houby! Místo toho jsem koukala na dávící se a silně chrchlající děti. Mám děti ráda. Ale já chytnu vždycky nějakej ten zasranej bacil a druhý den ležím v horečkách a nemůžu se hnout! A za to mi ta karta vážně nestála. Nehledě na to, že všichni v čekárně na mě koukali, jako na exota.

Tak po hodině jsem i s kartou pelášila domů a byla jsem ráda, že se na mně zatím žádný bacil neprojevil. Být dospělá je někdy opravdu strašná fuška.

P.S.: Ten obrázek vážně vypadá divně. A má práce to rozhodně není!

Foto: Pixabay.com