Nákupní horečka?

„Někdy jsi přední sklo auta,
někdy jsi brouk.“

Je úterý. Dneska jsem byla s Nikitkou na nákupech. A co se nakupovalo? Dárky pro Kivi. Jelikož bude mít 21.7. devatenáctiny. Legrační je, že ve čtvrtek jdu nakupovat s Kivi dárek pro Nikitu, protože ta má narozeniny 16.7. A oslava je plánovaná na sobotu. Prej pobudeme v Karviné… jen aby bylo hezky.

A tak jsme s Nikitou chodily, chodily a chodily… a nakoupily to, co jsme chtěly. Ale nemůžu sem napsat co, páč si tento blog čtou obě dvě (nevím, jestli pravidelně) a přece jim oběma nevyzvoním, co dostanou. Aby bylo po překvapení.

V jednom směru je to nakupování i snadnější. Nikitka si vybrala pár dárků sama. Alespoň nemůže být zklamaná, že…

Z práce jsem unavená. Pobolívává mě krk, záda a nohy. Snad se na to neumírá…

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

A mám konto!

„Úspěch za tebou sám nepřijde, ty musíš jít za ním!“

Jo! Jo! Jo! Konečně mám založené konto. A to u ČSOB – Studentské konto Plus. Ani vám nedokážu popsat, jaký je to pocit. Prostě je to POCIT!

Ono to možná vypadá jako totální blbost – ale ona není. Jsem totiž posledním členem rodiny, který si založil konto.

A to je ta má výhra! Ne, že bych si myslela, že budu mít konto plné peněz… no dobře, kdo by si to nechtěl myslet? Penízky prostě pořád táhnou…

Konto se mnou šla založit mamka. To víte, potřebovala jsem ji jako takovou morální podporu. Svou první kreditní kartu dostanu tak za cca 10 dní. Ale ten podpis na ní bude vypadat příšerně. To jako fakt. Páč ta fixka,kteoru jsem psala vzorový podpis, byla prostě akási pofiderná. Máma o mém podpisu prohlásila, že vypadá jako dětský podpis… Uhm… no a co, tak budu alespoň na kartě „vypadat mladě“.

Po založení konta jsme jeli do Tesca a opět tam nechali dost peněz – a to jsme toho teda moc nenakoupili.

Co nového v práci? Ále… Terka F. je furt ve výdejně, Roman M. mi znepříjemňuje pobyt, jak jen to jde (a stále nechápu, proč to dělá), Roman B. už má té brigády dost a Pavel K. se mě neustále snaží balit. I což… není každý den posvícení.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Piju, piju a zase piju – tu krev, aby bylo jasno ^^

„Když už nemůžeš, tak přidej…!“

Jsem tu… Jsem tady a ani se nehnu. Teda… hnu. Protože budu muset. Jednou… a to „jednou“ bude v neděli odpoledne. Někdy okolo čtvrté hodiny, řekla bych.

Ano, pochopili jste správně – jsem u Kivi doma. A zevluju. Jak já nádherně zevluju 🙂 Takový zevlign nedokáže nikdo z vás. Vím to!

Dnešní den byl opět pracovní – jak by taky ne, když jsem byla v práci, že… Zase jsem obohacena o pár informací ohledně koní, ale řeknu vám, že je to pořád lepší, než poslouchat… třeba o fekáliích. Dobře… není to zrovna šťastné přirovnání, ale vem to čert.

Ale teď kašlu na práci, teď jsem v Petrovicích a basta. Bez fidli. Sice jsem sem přijela docela dost unavená (nedivte se, jsem přifetovaná) a ze začátku se mnou žádná kloudná řeč nebyla, ale momentálně jsem na tom už mnohem líp. Jak by taky ne, když zrovna v Petrovicích se mi dostalo toho, na co čekám už měsíc a něco. Dostalo se mi připojení na internet!

Ono totiž… vzala jsem si s sebou noťas, abych se „pochválila“. A díky Kivi se můžu připojit na net a psát tady tento příspěvek, můžu se podívat na mail, můžu si zase sprovoznit YT a dalších X účtů jinde. Jsem v sedmém nebi – ne, v osmém! A možná i výš!

Zatím si mě tu vykrmují. Počítám, že to tak bude pokračovat i o víkendu… Uvidíme…

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

A jedeme (ne)vesele dál

„Kdyby se staral každý sám o sebe, bylo by o všechny postaráno.“

Třetí den brigády je za mnou a já mám pocit, že se samou bolestí snad rozpustím -.- Včera jsme odmašťovaly kola, pak jsme tam strkaly nějaké speciální čudlíky, klepaly kladívkem… atd. atd. atd. Nohy, ruce, hlava – AU!

Dneska? Dneska jsme zase odmašťovaly kola i obruče a následně je natíraly. Bolí mě hlava, ruce, nohy, záda… – dvojité AU! A to všechno v pekle (označení obrovského dusna spojeného se smradem z chemikálií a natírací barvy a tak vůbec). Hnus, fakt hnus… Kdybych tohleto měla dělat celý život, zastřelím se. Nejsem na to stavěná. Když jsem brzo ráno vstávala, bylo mi vážně zle. A to tam jsem zatím jenom 3 dny. Co těch zbývajících 19? Těch se s takovou nedožiju -.-

Zase jsem se o své spolubrigádnici něco nového dozvěděla. Je nábožensky založená a její přítel musí být z jiné planety! Jinak si totiž nedokážu představit, že by někdo mohl být tak hodný o.O Anebo se mi všichni hodní kluci vyhýbají óbrovským obloukem a vždycky natrefím jen na nějaké hajzlíky, popřípadě na nikoho ^^ A to je vážně k vzteku.

Loučím se, loučím… čeká mě ještě jeden den a pak bude vííííkend. A o víkendu bych mohla pít krev Kivi v Petrovicích… muhahááá…

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Už je to tady… už je to tady…

„Dnes blbec – zítra podnikatel.“

Co je tady? Období brigády! Od dnešního dne makám jako brigádník ve firmě Bonatrans Group a.s. v Bohumíně

Pracuju na Mechanických dílnách a šéfuje mi můj tatík. Koulíte očima? Tak jimi nekulte a čtěte…

Už loni jsem v Bonatransu makala jako brigádník, ale na jiném místě – na Aréně (já chápu, zbytek nepochopí, musel by vidět a zažít). Letos pracuju na Kalírně a Montáži gumykol (či jak se to vůbec jmenuje). Prošla jsem „školením“, podepsala smlouvu, daňové přiznání a tradáá do práce. Pracuju s holčinou o rok mladší. Chodí na gympl v Bohumíně. A hned první den jsem vyzjistila, že má ráda koně a jízdu na kole. No… vyzjistila – řekla mi to sama. Já se jen šikovně poptávala… aniž bych o sobě moc vyzrazovala.

Dneska jsme odmašťovaly a natíraly kola – zakázka pro Oslo (Norsko). Šíleně mě bolely nohy z pevných kožených pohorek – pevná zasraná obuv. Zítra beru tenisky. Kdo tu bolest má vydržet? Vždyť já kulhám! Tak… za den jsem si vydělala cca 4 stovky hrubého. Prachy se vždycky hodí.

A jak to mám se školou? Včera jsem byla na RBP, abych dodala potvrzení o studiu – vše kvůli pojištění. Blablá… blablablá…

btw Málem mě klepla pepka z toho, že na DA jsem měla 83 nezkouknutých obrázků. OMG

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Jsem blázen? no a co… XD

„Bláznům se nesmí odporovat… blázni se musí podporovat.“

Dobře… dobře… zase jsem řekla, že budu psát a co jsem udělala…?

Nenapsala jsem.

Ne nadarmo se říká – sliby, chyby. Ale tak… se seberu a začnu zase písat. Alespoň trošku, trošičku, trošilinku…

Co se za tu dobu u mě událo nového? Chekujte…

Úterý 24.6.
Nemůžu najít přepalovatelná CDčka, která jsem si tak hezky shromáždila na hromádku. Tu hromádku jsem někam přešoupla. Nevím kam… Celá nervózní jsem je celý den hledala. Nenašla jsem.

Středa 25.6
Stále nemůžu svá CD najít. Začínám mít depresi. Nemůžu si přetáhnout data na notebook, protože NEMÁM ta CD! Z nudy začínám na noťasu sledovat fil Dámy nebo nedá mi? Směju se jako šílenec. Tohle jsem potřebovala.

Čtvrtek 26.6.
Vzdávám honitbu za CD. Trávím den brouzdáním po netu. Nacházím internetovou podobu knihy Stmívání (Twilight). Už kdysi jsem ji chtěla přečíst. Začínám tedy číst. Začátek mě moc nezaujal. Přichází na scénu Edward a já vím, že mé srdce se rozpoltilo na 2 sféry vlivu – Edward a pan Darcy. Nemůžu přestat číst. Čtu a čtu a zase čtu. Hledám na netu stránky, které se věnují S. Meyer. Nacházím a začínám se těšit na film.

Pátek 27.6.
Připravuju se na cestu na jižní Moravu. Máme odjet v pět odpoledne, ale odjíždíme až mnohem později. Inu… co se dá dělat… nemůžu balit, když se musím na něco dívat ^^ K večeru přijíždíme na Halenkovice – ve vzduchu je něco zlého. Dočetla jsem Stmívání. Edward Cullen je prostě úžasný. Škoda jen že neexistuje. I když… kdoví ^^

Sobota 28.6.
Má předtucha se vyplnila. Reálně začínám uvažovat o tom, že jsem jasnovidec. Nebo hodně dobrý „předpovídač“. Oslava tetiných 50. narozenin je teda gól – je ze mě servírka, myčka a uklízečka v jednom. O budoucnost strach nemám, vypadá to, že se budu umět uživit. Začínám číst Nový měsíc (New Moon). Mé sympatie k Edwardovi rostou každým okamžikem. Jacob mu výborně sekunduje – ale Edward je holt Edward.

Neděle 29.6.
Dočetla jsem Nový měsíc. Edward je můj pan Darcy. Můj pan Darcy je Edward. Proč jen takové exempláře kluků nejsou někde blízko mě? A ještě líp – proč už s někým takovým nechodím? Nedostatkové zboží. Jsem asi blázen. Vůbec mi to nevadí. Jedeme zpátky do Karviné. Jsem doma… jsem doma… jsem doma… Potřebuji další díl série o Isabelle Swanové. Začínám uvažovat o tom, že ty knihy objednám po netu – u nás v knihkupectví je asi těžko seženu.

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

Někdy je ten život tak zvláštní…

„Neper se, život Ti dá přes hubu sám.

Co se dneska dělo zvláštního? Asi nic moc – kromě toho, že mě příšerně bolelo břicho. Takovou bolest si ani nedokážete představit. Já se svíjela v křečích… jak z hororu.

No ale k věci – mamka dneska měla svátek, takže jsme jí hezky popřáli a ode mě dostala Milky Way 😀 Vím, vím… docela stupidní, ale byla sranda. Za celý den dostala 3×12 červených růží z Kauflandu ^^ Což je taky docela legrační. Všichni kupci byli se svou koupí strašně spokojení. Pak ještě dostala bonboniéry a to je asi tak všechno, bohužel. Ale já už se sháním po nějakém tom CD.

Jinak jsme večer grilovali a nadávali na to šílené teplo venku (i uvnitř). a později k večeru jsem mamku donutila dodívat se na Killa Billa 2 (jedničku jsme viděly v pátek). Jo a to je tak asi všechno… Moc jsem toho neřekla. Ale to nevadí.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Festival Karviná 2008

„Oko za oko a národ bude slepý.“

Tuto sobotu jsem si vážně perfektně užila. Naše město letos oslavilo 740 let od založení, takže ty oslavy taky musely nějak vypadat. A taky že vypadaly…

Vyrazila jsem na náměstí s rodiči, sestrou a její kamarádkou (že jsem nešla s kamarády? tak ono… když více než polovina kamarádů je roztroušená někde po celé ČR a ten zbytek… uhm… nebudeme mluvit o tom zbytku) někdy okolo půl čtvrté. Když jsme dorazili na náměstí, zrovna tam parta dětí tančila street dance na obrovském pódiu – fakt obrovském. Bylo to moc dobrý, ale my přece jenom přišli, abychom se podívali na ty „hvězdy“ v letním kině, kde byla Pop scéna.

Takže jsme nabrali směr park a zkejsli ve frontě na placení vstupného – následně jsme dostali na ruku žlutý proužek. Ta ženská mi ho zalepila tak blbě, že mi ho přilepila i na kůži (jsem to nemohla z té kůže dlouho oddělat) a pak jsme se vydali do letního kina, kde jsme za zvuků Bendeho kapely usadili naše velectěná pozadí na tvrdých lavičkách. Zazpívali jsme si s ním jeho největší šlágry a okolo půl šesté se odebrali na scénu Rock.

A tam jsme narazili na menší zádrhel – kontrola kabelek. Tak já prošla v pohodě, protože žádnou kabelku jsem s sebou fakt neměla. Ale mamka z toho byla docela mimo. Ani se moc nedivím. Mno a na této scéně zrovna začínala hrát kapela Jaksi Taksi, na kterou jsem se docela těšila ^^ Pravda… povalovalo se tam dost ožralů, zhulenců a tak vůbec. Kolem se najednou udělalo až černo z toho, jak byla většina lidí v černém oblečení. Ale každému… co jeho jest.

Tam jsme zůstali do šesti a pak se navraceli zpět k letnímu kinu – měla hrát slovesnká skupina Peha (ta, co se rozpadla… přesto u nás ještě zahrála). Přišli jsme a a zjistili, že je narváno. Ale podařilo se nám najít si místečko. Potom, co Peha skončila, jsme se ještě šli kouknout na scénu Folk-Country (nebo co to bylo). Docela dobrý, ale ne zrovna můj šálek čaje, takže jsme tam chvíli pobyli a pak se vydali zpět na náměstí. Po cestě jsme si koupili zmrzlinu, párek v rohlíku a nějaké to pití.

No a na náměstí čekali, až začne hrát Májovák. Hornický dechový orchestr, který letos oslavil 100 let od založení. Bylo to fakticky úžasné. Zahráli nám směs hitů od Johna Williamse – Indiana Jones, Star Wars… 3 písně z muzikálu Fantom opery – zpívali sólisté Národního moravskoslezského divadla v Ostravě a taky nám zazpíval Vlastík (ne Horváth, ale Vlastík, kterého naši prej znají už od malička – teď je mu přes 20) Exodus. Pak se na scéně objevil i Permoník a zazpíval s orchestrem Dobytí světa od Vangelis, titulní píseň z filmu Tenkrát na západě a zbytek si už moc nepamatuju. Ale bylo to vážně úžasné. Ztvrdli jsme tam až do půl jedenácté a pak se šouravými krůčky odebrali zpět domů.

Tohle byl vážně perfektní den. Jen bylo strašné teplo a dusno. Ale pořádně jsem si to užila.

Foto: Wikipedie.org

Continue Reading

Vím, vím… dlouho jsem nic nekecla…

A proč? Z velké části kvůli tomu, že vždycky, když jsem sedla ke compu a najela na blogspot, že něco napíšu, Google mi tu házelo hlášku o chybě. Pochopila bych, kdyby to tak udělalo jednou, dvakrát… jenže mně to tak dělalo skoro pořád.

Takže jsem se na nějakou dobu na tenhle blog vyprdla, protože dokolečka číst o tom, že se nemůžu lognout… ble ble. Tak ale teď konečně přišel čas na to, abych zase něco napindala.

23.5. jsem oficiálně ukončila středoškolské studium a od té doby jsem se jenom flákala a flákala. Což je – pokud správně počítám – 28. dní. Co se za tu dobu jen událo nového?

Jak to mám s výškami:
Brno
– obě kombinace oborů – nepřijato z důvodů malé kapacity oboru
Olomouc
– jednooborový i dvouoborový – nepřijata kvůli nesplnění přijímací zkoušky
Opava
– jeden obor – nepřijata z důvodů malé kapacity oboru
– druhý obor – přijata
Karviná
– jeden obor – přijata – zapsána

Takže asi tak… Víte, někde v kostech jsem to cítila, že mě nevezmou na to, co bych chtěla dělat. Ani se tomu všemu moc nedivím. Nechci tady teď vypadat jako… ani nevím co… prostě… mám tu schopnost vycítit, co se bude dít. Stejně tak dokážu dobře odhadnout lidi – mám na lidi čuch. Tím pádem mám čuch i na sebe ^^

No a od září nastupuju do studijního programu Systémová inženýrství – obor Manažerská informatika. Takže ze mě bude informatik ^^ No ty… vado! Doufám jen, že v tom nebudu moc plavat. Ale uvidíme, uvidíme. Snad nejsem zase až takové tele -.-

A co bylo dál…

12.6. jsem dostala svůj krásňoučký notebook HP Pavilion dv6750 a jsem s ním moc spokojená. Kolik mě (tedy spíš mé rodiče) stál? Přes 20 tisíc. Akorát… si ještě musím zvyknout na tu Vistu. Oproti XP je to rozdíl -.- Nejvíc mě dostalo vypínání ntb. Normálně člověk při vypínání klikne na obrázek s vypínacím tlačítkem. No… ale tohleto tlačítko ve Vistě neslouží k vypnutí ntb, ale k režimu spánku. Takže když jsem poprvé chtěla svůj ntb vypnout, samozřejmě jsem kliknula na to tlačítko… a pak půl hodiny čučela na ntb a říkala si, co jsem zvorala, že ani neumím vypnout noťas. Ale pak mi to došlo.

Už jsem si koupila i nový Office a musím říct, že je to oproti staršímu balíčku taky rozdíl. Než se člověk zorientuje – kam má na co kliknout… co které tlačítko dělá. Ale zatím jsem spokojená. Teda… nebyla jsem tak spokojená, když jsem zjistila, že Vista nepodporuje PDFCreator. A taky jsem se divila, že v novém Wordu prostě žádné tlačítko na převedení souborů do PDF není… ale jelikož jsem šikovná holka a umím na netu hledat, našla jsem rozšíření Officu o tláčítko „převod do PDF“. Hallelujah!

Teď ještě jen musím koupit Smart Security, které teda nevím, kde v Karviné seženu – ale já se nevzdám! A potom se můžu vesele připojit na net a surfovat a surfovat a usurfovat se k smrti. Muhahááá…

Co se ještě událo? 14.6. jsem jela na výlet do Olomouce. Byl to moc příjemný výlet, akorát mě po celodenním chození večer ta příšerně bolely nohy, že jsem se pohybovala pidi mini šoupavými kroky. Ale v pondělí to už zase bylo v pohodě.

Mám pocit, že se toho děje hodně a zároveň málo. Dneska je pátek. Ode dneška do zítřka u nás probíhají Dny Karviné. Zítra se proto jdeme podívat do parku na pár kapel – a vysolíme na osobu 50 kaček. Teď ještě mám vyřizování kvůli brigádě na červenec. (Ale trčet přes hodinu u doktorky jenom kvůli potvrzení kvůli brigádě a pak vysolit 200 Kč… OMG) To zase bude záhul. Ale peníze se hodí vždycky.

Nedávno jsem tak uvažovala o tom, že bych si mohla založit ještě dva blogy. Jeden by se týkal filmů, které jsem zatím viděla a ten druhý by se zase zabýval knihami, které jsem přečetla. Vím, vím… jsem cvok… Ale zase si říkám: „Proč ne?“ Asi to přece jenom udělám…

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Těším se, těšíííím

Na co? Na co? Na co? Na jeden velmi očekáváný film, který měl premiéru v Cannes. Že byste pořád nevěděli?<

Indiana Jones!

Už se nemůžu dočkat! A je to na mě vidět. Už zítra, zítra pojedeme do Ostravy do Cinestaru na nového Indyho. A je mi upřímně jedno, že ten film nasekal 67 chyb. Je mi to jedno. Juchůůů… INDY!

Omluvte dočasně pomatení mysli, po zítřku se to snad zlepší. Děkuji za pozornost, palubní počítač.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading