Prej mám něco napsat…

… řekla Nikitka. Ale co? Mám si tady vylít své nasrané srdíčko? Mám nadávat na svět, jak je příšerný a že já nebohá jsem ta největší oběť? Mám nadávat? Vážně mám…? Tak já jdu na to ^^

Tuto sobotu jsem byla úplně sama doma. Slibovala jsem si od toho, že udělám plno věcí do školy, protože mě nikdo nebude otravovat. Inu… povedlo se to jen z části. Udělala jsem polovinu veškeré práce, kterou jsem si naplánovala. Ne, že bych na to hodila bobek… ale nějak jsem se časově přecenila. Dokázala jsem si, že robot vážně nejsem. Nevadí, příště to bude určitě lepší.

V neděli ráno přijel tatík s mou babičkou… a bylo po klidu. Ne, že bych babičku neměla ráda… to mám… ale přece jenom… když je člověk s nervama v deseti kýblech… neustálé otázky jej přivádějí k hranici šílenosti. Večer přijely mamča se ségrou, které si „výletily“ ve Vídni – ze zájezdů jsou vyléčené.

Pondělí bylo ve znamení „kdy už bude konec ?“ Přestože jsem do školy nešla na sedmou hodinu raní, celý den se mi neskutečně odporně táhl. Hodiny neměly konce! Písemku z biologie se mi podařilo totálně zvrzat, jelikož mě vážně nezajímá… a písemka z Psychologie byla opravdu hnusná. No co… tak to vysvědčení nebude úžasné – koho to zajímá? Hlavně že ho budu mít, no ne?

Úterní seminář byl tak vyčerpávající, že jsem byla ráda, že ho už mám za sebou. Poslouchat ty chytré kecy lidí z béčka je unavující. Pusu jsem únavou otevírala skoro nonstop. Ta škola mě vážně ubíjí. Už aby byl konec!

A co dneska? Dneska jsem se smála, jako totální idiot. A je mi to jedno. Vážně. Úplně jedno. Ať jdou všichni k šípku ^^

Už asi týden jen tak přemýšlím nad tím, co by kdyby… Plno věcí mě štve. Další srovnávací zkoušky se mi podařilo zvrzat, takže to vidím tak, že nakonec skutečně zůstanu v Karviné. A žurnalistice udělám pápá. A to mě příšerně štve. A mrzí. Moc mrzí. Cítím to jako jakousi nespravedlnost. Blbá nejsem… ale prostě se na mě štěstí opět vysralo. Taky mě dostal jeden člověk, který se zničehonic ozval po půl roce, jen proto, aby mě zdeptal tím, jak byl u stejných testů úspěšný. Mor na něho! A všechnu smůlu světa! Zaslouží si to -.- A já si zatím půjdu někam do kouta pěkně lízat rány a ujišťovat se, že se do Olomouce dostanu.

Tak ale… snad nebudu mít smůlu pořád a ten poslední termín se ukáže jako nejlepší a já se tam dostanu. Budu tom uvěřit! Co jiného mi teď zbývá?

Foto: Pixabay.com

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge