Jeden z nejlepších seriálů letošního roku a to vážně nekecám. Jestli milujete cokoliv, co se týká jakékoliv monarchie, skvělou hudbu a pořádně drama, tohle rozhodně musíte vidět.
Jeden z nejlepších seriálů letošního roku a to vážně nekecám. Jestli milujete cokoliv, co se týká jakékoliv monarchie, skvělou hudbu a pořádně drama, tohle rozhodně musíte vidět.
Tak jako každý rok – tedy alespoň posledních pět, co si vybavuju – se i letos konaly Dny Marianne. Tedy dny, kdy si koupíte sakra drahý časák jen kvůli slevovým kupónům do hromady obchodů, ve kterých během tří dnů necháte hotový majlant.
Už je to zatraceně dlouho, co jsem na tenhle svůj kecací krpálek něco napsala. Možná se ptáte proč? Protože bych potřebovala cestovat v čase.
O víkendu jsem náhodou zjistila, že v televizi dávají adaptaci Drákuly z roku 1992 s doslova hvězdným obsazením. Uvědomila jsem si, že jsem film vlastně nikdy pořádně neviděla, i když jsem za ty roky sem tam nějaké ukázky viděla. Každopádně jsem chtěla vědět, proč je tak šíleně oblíbený… tak jsem se koukla… a stačilo mi to na hodně dlouho.
Jelikož jsem na Vánoce dala rodičům lístky na koncerty jejich oblíbených skupin, čekal mě po koncertě Scorpions koncem května ještě koncert Il Divo. Na tohle hudební crossoverové klasické uskupení jsme narazili před několika lety díky jednomu koncertu na polské televizi. Máma se do nich okamžitě zamilovala a od té doby postupně sbírá všechna jejich hudební CD i DVD se záznamy z koncertů.
Poslední skoro tři měsíce života jsem měla tak napráskané stresem a únavou, že jsem neměla čas dělat to, co mě tolik těší – blogovat. Teď se k tomu konečně zase vracím a je to paráda.
Na tenhle film jsem chtěla jít strašně do kina už od chvíle, kdy jsem viděla první plakáty. I podle traileru to vypadalo více než dobře a já mám animáky moc ráda. Nakonec jsem se ale do kina nedostala a možná jsem za to i ráda. Nedokážu si představit, co musely v kině prožívat děti.
Do restaurace NAGRILU jsem chtěla zajít snad ode dne jejího oficiálního otevření. Jde totiž o první regulérní restauraci Kofoly, která má v plánu stejně jako UGO „útočit“ na zákazníky víceméně zdravějším konceptem rychlého občerstvení.
Na Sicaria jsem chtěla jít už od chvíle, kdy jsem poprvé uviděla úžasně vytvořený plakát k filmu. Tehdy jsem ani pořádně nevěděla, o co vlastně jde. Pak jsem zjistila, že ve filmu hraje má oblíbená Emily Blunt a věděla jsem, že se na něj dřív či později podívám. Konečně jsem to tedy udělala.
Když ke konci února přijel můj taťka do Prahy na koncert Scorpions, o němž jsem vám už psala dříve, uvažovala jsem, jak bych mohla vyplnit většinu soboty a přitom zabavit nás oba, protože sedět celý den na bytě se ani jednomu z nás moc nechtělo.