Člověk by si myslel, že když je v hlavním městě tolik obchodů a je jedno jestli malých nebo velkých, snižuje se možnost nekonečné fronty, s jakými mám zkušenosti spíše z Karviné. Ani náhodou…

Abych se přiznala, nikdy jsem v Karviné extra MHD nejezdila, protože jsem většinou měla všechno v okolí v docházkové vzdálenosti, nebo mi nedělalo problém si někam dál raději zajít, než abych si musela platit nějakou jízdenku či rovnou měsíční lítačku a tak dále. Když jsem potřebovala do školy, došla jsem tam, když jsem potřebovala do obchodu, došla jsem tam. Ne, že bych byla takový škrt, ale tak nějak mi to přišlo zbytečné, navíc chodím ráda.

Bývala jsem zvyklá, že v Karviné se na velké nákupy vždycky vyráželo spíše o víkendu, kdy jsme se jako rodina sebrali, vlezli do auta a zajeli do obchodního centra, které se nachází naproti vlakovému a autobusovému nádraží.

Na vysoké teploty jsem za celý život a své životní putování docela zvyklá, ovšem to, co se v posledních dnech prohání Českou republikou, je snad samotné peklo. Nejen že velice špatně působí na mou šedou kůru mozkovou, na mé svalstvo a občasně i na mou náladu, zdá se, že ještě hůř jej snášejí všeteční pražští turisté.

Nám maloměšťákům leze všechno pražské na nervy. Proč? Protože v médiích se většinou mluví jen o Praze. Jak má Praha málo peněz na to a tamto, jak Praha (ne)zvládá vysoké letní teploty, jak se Praha stále úplně nevzpamatovala z ze stoletých záplav… O zbytku republiky se zase tak moc nemluví, pokud nejde o vraždu, krádež, požár nebo zpronevěru. Jistý centralismus se dá chápat, ale někdy je toho na chudáka obyčejného nepražáka přece jenom dost. Všeobecně tedy vůči Praze panuje jakási nechuť.