Proč já aneb mé cestovatelské kratochvíle

Už jsem se toho v životě nacestovala poměrně hodně. Vyzkoušela jsem vlaky, autobusy, auta, lodě i letadla. Tím, že bydlím poslední dva roky v Praze se zase hodně nacestuju, pokud jedu do Karviné za rodinou a přáteli. Řeknu vám, že jsem za tu dobu zažila plno šíleností.

U vlaků se už tak nějak počítá s tím, že málokdy přijedou na čas. Od chvíle, co jsem v Praze, řeším, jak se nejrychleji, nejlevněji a pokud možno nejpohodlněji dostat domů. České dráhy vypadly z výběru kvůli tomu, že mívají nejčastěji zpoždění, musela bych možná i přesedat, nedejbože si krom lístku kupovat ještě i místenku. RegioJet vypadl pro to, že jede do Havířova a odtamtud se dostat do Karviné je dost kumšt, totéž by platilo i o Českém Těšíně. Zůstal mi tak už jen Leo Express. Člověk by řekl, že by tím všechny ty lapálie mohly skončit, ale ony naopak teprve začínají.

suspicious

Dříve jsem se na Leo Express mohla spolehnout – ať už časově, pohodlím nebo cenově. To ovšem brzy vzalo za své. Teď upřímně ani u Lea ani u Regia nechápu, jak a kdy stanovují ceny, protože mi přijdou vysoké nehledě na to, kdy je objednávám. Rodiče by samozřejmě byli nejradši, kdybych domů jezdila každý měsíc, ale to dost dobře nejde. Věřte mi, čtyři hodiny na cestu tam, čtyři hodiny na cestu zpátky, to člověka dost utahá. A když k tomu připočtu nenadálé zpoždění, které se v posledních měsících stává víc než občas, je to pěkně na pytel.

Mám takový pocit, že si mě dokonce ta zpoždění vyhledávají záměrně. Tak třeba tento pátek. Jako by nestačilo, že mi ti prevíti zase změnili od prosince jízdní řády a mně tak přímák čímkoliv jezdí de facto až od čtvrt na osm, ještě musím počítat s tím, že doma budu ještě miniálně o půl hodiny později, než bych měla. Tentokrát jsme po vyjetí z Prahy zastavili někde před Kolínem kvůli tomu, že policajti někde na kolejích naháněli ohlášeného sebevraha.

why gif

Řeknu vám, že jsem byla po práci tak unavená, že jsem měla chuť vylézt ven, najít toho sebevraha, zakroutit mu krkem a jet konečně domů. V neděli jsme taky chytli 20 minut zpoždění a to kvůli tomu, že došlo zase k nějakým sebevraždám na trati nebo srážkám. Vážně nechápu, co těm lidem tak šibe, nehledě na to, že musí páchat sebevraždy, když se zrona chystám někam vlakem. Za chvíli začnu trpět paranoiou.

Každopádně tím mé lapálie nekončí, mám totiž štěstí vždycky na ty „nejlepší“ spolucestující. Už jsem seděla vedle Dartha Vadera, co celou cestu prosípal… a nemoc za to rozhodně nemohla, jinak by nežunknul tolik vína. Taky jsem netušila, že někdo může smrdět jako chodící aviváž, ale jistá paní mě vyvedla z omylu. Většina lidí ani neumí pozdravit, nebo je natolik bezohledná, že se snaží vklínit i do vašeho osobního prostoru a místa, další má zase podivné tiky, nebo celou cestu sedí v bundě, která z nich dělá chodící Micheliny. Prostě těžká nechápačka.

are you kidding me

Tak ráda bych byla druhou J.K.Rowling, kterou při cestě vlakem napadla základní zápletka Harryho Pottera ale bohužel okolnosti tomu nijak nepřispívají. Spíš naopak. Na druhou stranu musím říct, že mě už v souvislosti s cestováním málo co překvapí, ale nikdy neříkejte nikdy, že? Vždyť jsem byla překvapená už jen tím, že jsem díky požáru lokomotivy v Olomouci měla už před samotným výjezdem z Prahy zpoždění 4 hodiny 😀 Proč já…?

Foto: Pixabay.com, Replygif.net

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge