>EMO ?!

>

Co o tom tak říct? Dneska si jen tak favíkuju obrázky na Devu od českých autorů (nevím, co mě to popadlo, vyhledávat zrovna obrázky od českých tvůrců) a pak se nějak ocitnu na nějakém blogu, kde se živě diskutuje o EMU. A teď se naskýtá otázka: Být či nebýt?

To je rozhodnutí každého.

Ale rozhodně mě návody Jak být EMO… strašně baví. Ještě víc mě ale baví rozohněné diskuze na téma emo. Já se v emu nevyznám… jeden tvrdí to, jeden tvrdí ono a na netu je tolik zaručených návodů a popisů, že by se z toho jeden zhroutil – jen aby věděl, jak má být správný emo člověk (nebo jak se tato sorta lidí označuje… vážně nevím). Na nějaký ten návod se můžete kouknout tady (místy ironický ^^).

A jak se k pojmu emo staví sama encyklopedie? Konkrétně Wikipedie? Celý článek najdete tady, já sem hodím jen něco…

Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo taky nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové „emo scény“ a osoby zapadající do příslušného stereotypu.

Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“ také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozování a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.

Dále pak existuje také článek (ale v EN), kde říkají, že je emo klut varováním pro rodiče – přečtěte si tady.

Co já a EMO?

Střídala se u mě období, kdy jsem emo docela odsuzovala, období, kdy mi bylo nějaké EMO totálně jedno… a zase období, kdy jsem jich styl chápala a brala, že ke světu prostě patří. V poslední době (to bude určitě tím věkem) jsem dost liberální. Každý z nás si nějakým stylem prošel, někteří u něj zůstali, jiní na něj zapomněli a tak vůbec. Teď je u teenagerů prostě populární emo. Já bych je zase tak neodsuzovala, ale na druhou stranu se jich ani výrazně nezastávala. Každý styl má něco pozitivního a něco negativního. Každý styl má to svoje oblečení, svou hudbu, svůj slang a své názory.

Když někdo chce být emo, ať jsi je… je to jeho volba. Pak se ale musí smířit s tím, že bude většině lidí jenom pro smích. Ale zase by měl být pravým emo a ne jen pozérem, jako tomu tak je ve většině případů. Anebo zase mohou být emaři uvnitř a vůbec ne na venek…

Nebo můžete být jako já:

– chodit v oblečení, jaké se vám líbí a ve kterém se cítíte dobře, bez ohledu na to, jestli se to přiřazuje k nějakému stylu nebo ne
– poslouchat hudbu, která vás zaujme – ať už to textem nebo melodií – bez ohledu na to, za jaký styl se to považuje

– bavit se o věcech, které vás opravdu zajímají

A hlavně si na nic nehrát a být opravdu sám/sama sebou.

POKRAČOVAT

>.: Happy New Year :.

>

Jo a je to tady, vstupujeme do roku s 8 na konci. V posledním století byly roky s 8 na konci pro náš stát zlomovými. Ne sice všechny roky s 8, ale většina z nich ano.

1918… 1938… 1948… 1968…

A právě rok 2008 bude tím zlomovým hlavně pro mě, jelikož můj život nabere nový směr. A pokud se poštěstí – směr vysoká. Zatím nějakou výraznou změnu necítím. Tu pocítím až 4. ledna, kdy slavím své 19. narozeniny. Jsem zase o rok starší… netrroufám si tvrdit že i chytřejší. Jen nám všem přeji hodně zdraví, štěstí a radosti, protože smutek a smůlu nemá nikdo moc dlouho rád.

Ať je pro mě rok 2008 rokem pěkným!
POKRAČOVAT

>Bilance roku 2007 ?

>

No, pokusit se o nějakou tu bilanci roku 2007 bych se snad mohla pokusit… Jenže… ono se toho událo tolik, že si můj mozek momentálně pamatuje jen to, co se stalo tak od září. Ani v těch posledních měsících toho nebylo zrovna málo… ale že by se mi to tu chtělo vypisovat? To teda ani náhodou…

Prostě a jednoduše… Rok 2007 bude za chvíli pryč a nastane rok nový, tentokráte ale přechodný. Akorát pro můj ročník to bdue rok zlomový. Čeká mě zkouška dospělosti, na kterou se vážně moc netěším. Ale horší budou NSZ – to zase přijdu na to, že jsem totální debil ^^ Tak ale co… i jiní s tím dokážou žít.

Letošní Vánoce jsou opravdu hodně odlišné od těch minulých. A netvrdím to jenom já. Pro mě byly letošní svátky velkým zklamáním, ale i to holt k životu patří. Jen mě štve, že jsem nemocná. Celé svátky jsem se těm bacilům vyhýbala a do soboty se mi to i dařilo. Pak mě zachvátila ta mrcha jménem horečka a už jsem se vezla. Je to o to horší, že sjem an Silvestra byla domluvená s Kivi, že jej strávím s ním. A místo toho sedím v dece u televize, popíjím čaj a povídám si sama se sebou, protože tatík spí v posteli, ségra čučí do monitoru compu a mamča mi místy usíná u televize. Inu… není nad pravý rodinný sejšn! Tak ale… abych nebyla zase tak pesimistická: Děkuju všem za to, že mě mají alespoň trochu rádi. ( I když vím, že si to tu stejně nepřečtou ^^)

Rok 007 byl rokem Jamese Bonda a je čas mu udělat pápá…


takže pápá
POKRAČOVAT

>Jede se dál…

>

Co říci ke Štědrému večeru? Jen že se splnilo to, co jsem předpokládala. Ne, že bych nebyla vděčná za všechno to, co jsem pod stromečkem našla… ale znáte to… většina z toho mě nijak zvlášť nenadchla.
Bude to asi tím, že polovina dárků by se spíše hodila pro 15-ti letou holku… a ne pro skoro 19-ti letou žábu ^^ Ále co… pár dnů po nadílce jsem byla poněkud smutná a tak vůbec… ale co se dá dělat.

Nemůžu za to, že mě má rodina de facto nezná. Spíš se děsím příštího roku.

Snad by vážně bylo lepší, abych dostala jenom peníze a za ty si pak koupila, co budu chtít. Tím by se vyřešilo to mé zklamání. Mou depresi samosebou zvětšovala má rodina. Třešničkou na dortu bylo, když jsem si řekla, že přece jednou na svátky si můžu s chlapama z naší rodiny trochu popít. No ne? Věk na to už dávno mám… Mno, jenže celá rodina (vážně všichni) se strašně divili a tvrdili, že mi bude špatně. Do prdele! Jako bych se sakra nemohla napít! Je tohleto normální? Pak se dlouho divili, že mi tím mícháním chlastu vážně nebylo blbě. Amatéři… Ovšem nejlepší bylo tvrzení, že si tím hclastem likviduju mozkové buňky. No a co? Jsem s nervama v kýblu, tak si sakra nějaké ty mozkové buňky zlikviduju!

Je už pátek a já do té školy mám hotovo hodně málo. Jen jsem ráda, že se mi podařilo napsat fejeton, co se jako fejeton vůbec netváří. A to chci prosím pěkně studovat žurnalistiku! Jsem v loji… zase… Tyhlety svátky jsou pro mě jedním velkým fiaskem, z velké části zapříněným mou častokrát necitlivou rodinou (otázky typu Co ti je? nenávidím).

Ale jsem dost zvědavá na Silvestr. Uvažuju o tom, že zajedu do Petrovic za Kivi (ona mi vyhrožuje!)… alespoň vypadnu tady z tohodle prostředí. Cítím se doma jako v kleci. Tak ale… třeba se to časem zlepší.
POKRAČOVAT

>Zasrané Vánoce

>

UPOZORNĚNÍ: Následující řádky, ať si nečte nikdo z mé rodiny, žádný můj kamarád a tak vůbec. Tyto řádky byly sepsány jen za účelem ponadávání si na všechny a na všechno, proto bych nechtěla nikoho urazit. Jen se vyřvat!

Vážně začínám sdílet názory některých blogařů (to je strašný název… nikdy jsem si nemyslela, že ho snad řeknu… nebo že se do takovéhle skupiny snad budu někdy řadit…) Jen tak jsem projížděla blogy a narazila na kopu příspěvků typu „Zku*vené Vánoce“ / „Zasrané Vánoce“ / „Do prdele s Vánocemi“ atd. A… přidávám se k nim.

Zjišťuji, že mají v lecčem pravdu. Vánoce už dávno nejsou svátky klidu (jestli vůbec někdy byly) – ale svátky nekonečného stresu a hádek. Jste vystresovaní z toho, že jste nenakoupili všechny dárky, které jste původně měli v plánu – že jste na to neměli dostatečné množství peněz – že nestihnete upéct cukroví (jděte někam s cukrovím… stejně s tím je mnohem víc starostí, než slastí (?) a navíc to potom už nikdo nejí, takže to zbyde pomalu až na Velikonoce… či déle) – že nestihnete pouklízet barák (hele, příští rok fakt už na vánoční úklid nehraju -.- / úklizet by se mělo po celý rok a v menších dávkách… pak se vám nestane, že musíte pucovat dveře, ničit pavučiny s obrovskými pavouky – ještě že nemám strach z pavouků – utírat ty nánosy prachu a kdesicosi!).

Nejvíc ze všeho mě letos nasrala má rodina. Prostě nedokážou pochopit, že jsem na Vánoce dostala hromadu úkolů ze školy a že vážně nemám čas na to, abych pomáhala s těmi blbostmi. No, dopadlo to tak, že pomáhat musím a ještě to mám všechno od rodiny vyčteno a k práci do školy jsem se ještě neodstala. Navíc se ujišťuji v tom, že má sestra je rozmazlená mrcha, která umí dost dobře využít situace tak, že nakonec jako ta špatná vypadám zase já. Furt tu po sobě štěkaj a mě z toho bolí hlava. To jsou opravdu krásné Vánoce.

Vždycky jsem měla ráda balení dárků – takže jsem je všechny letos pobalila já – kromě těch, co mají být pro mě. Má sestra mi pomohla jen „aby se neřeklo“ – to znamená, že jsem to vážně pobalila všechno já. Navíc jsem došla k názoru, že mě má rodina vůbec nezná… vážně. Ale co, pěkně se tady vypíšu, pak mě to snad pustí a nebude mě to v myšlenkách neustále obtěžovat. Vždyť s nimi žiju už skoro 19 let! Tak jak je sakra možné, že neznají mé zájmy? Neví, co mě baví? Já můžu o každém členovi z rodiny říct, co má rád a co ho baví – tudíž pro mě není tak strašně těžké, najít jim dárky pod vánoční stromeček. Ale… děsím se toho, co pod stromečkem najdu já.

Jasně… Vánoce nejsou jen o dávání dárků a tak vůbec. Mají to být svátky klidu a blablabla Jeden kec vedle druhého… Jistě… dárky by se měly dávat po celý rok a ne jen v jeden den… tak proč to sakra většina lidí dělá podle tradice? Protože se to má? Kruci, teď jsem se zase do všeho zamotala.

Neznají mě ani mí přátelé, jak je vidět… protože by se chovali jinak a tak dále a tak dále… Znám se vůbec já sama? Ale jo… znám… Lidi, ten život je někdy taková otrava -.-

Suma sumárum… dnešní Štědrý večer pro mě bude takříkajíc o hubu…

POKRAČOVAT

>Pohádkový maratón

>

A je to zase tady… započalo snad nekonečné pohádkové kolo. Kdo to všechno má stíhat? No já určitě ne.

Stejně většinou jen opakují mě již dávno známé pohádky. Ále co… není se čemu divit. Opakují je kvůli dětem – hlavně kvůli těm menším.

Sere mě to, že je už neděle a já do té zasrané školy nemám udělané žádné maturitní téma (teda okruh), k tomu mám ještě vymyslet fejeton na téma Zapomínání (fakt vtipné… typické) a napsat úkoly do jedné RPG (odkaz na ni tu je).

Kde mám na to sakra vzít čas? Já se neflákám! Nesedím u televize, nepojídám cukroví a neflákám se! Tak proč sakra nemám čas?

Jasně, mám v TV programu podtrhnuté filmy, které bych chtěla vidět a které bych neměla vynechat… ale hovno jsem z toho viděla. Teda… kromě filmu S tebou mě baví svět… to je pro mě prostě klasika, jež prostě nesmím vynechat… Ale o tomto filmu až v samostatném příspěvku někdy jindy…

Vážně by mě zajímalo, jak to lidi děláte, že máte tolik času?
POKRAČOVAT

>Vánoce jsou tady… prchejte…?

>

A je to zase tady – jako každý rok. Nastává čas plný nervů, zběsilých sháněk po dárcích a prázdných peněženek. O čem to mluvím? Neříkejte, že nevíte… no přece o Vánocích. O svátcích klidu a pohody, ovšem jen pro některé.

My ostatní smrtelníci svátky klidu a pohody zažíváme jen tak na půl. Sháníme dárky (někteří mnohdy až na poslední chvíli), snažíme se ušetřit (stejně neušetříme, i kdybychom se rozkrájeli), uklízíme svůj dům či byt (proč? protože se to o Vánocích přece má dělat…!), pečeme cukroví, strojíme stromeček a pak totálně vyčerpáni upadneme do postele a takzvaně padneme za vlast. Nebo tak to alespoň vypadá v mnoha českých domácnostech – nebo snad jen u nás? Jsme snad jediná česká výjimka?

Jsem ráda, že všechny (no tak dobře, tak asi 2 mi ještě chybí) dárky už mám koupené, hezky zabalené (nejvíc na dárcích miluju to balení… ) a schované ve skříni, kde čekají na Den D – tedy Štědrý den. Takže jsem relativně v klidu. Proč relativně? Protože ještě mám před sebou víkend plný uklízení a to je vážně otrava… ale co se dá dělat?

POKRAČOVAT

>Nightwork – Vánoční čas

>

Dodnes jsem neměla nejmenší tušení o tom, že existuje nějaká nová česká vánoční písnička – stačilo, aby tatík přepnul na mnou toliko nenáviděnou Medúzu (uvádí ji Krajčo, tak proto) a ejhle… byla na světě. Teda… pro ty, kteří vlastní kabelovku a mají Óčko to určitě nic nového není, ale pro mě to byl docela příjemný šok. A tak jsem sedla ka compu a hledala a hledala… až jsem videoklip našla…

Píseň je od skupiny Nigthwork, sídlící na této adrese… videoklip Vánoční čas si tam dokonce můžete stáhnout. Tak hodně zábavy!
POKRAČOVAT

>Večer ve znamení 4P

>

Ne, nemám na mysli to 4P marketingu (produkt, prodejní cena, přemisťování zboží aještě něco, na co si nemůžu vzpomenout – neodmaturuju!), alevečer o 4 P… tedy filmy ve znamení P (žádná péčka… prostě filmy s názvy začínající na P).
Můj večer 15. 12. započal filmem Petr Pan (2 P) a skončil Purpurovými řekami číslo 2: Andělé Apokalypsy a mezitím jsem ještě stačila sledovat Patriota – takže to jsou ona tajemná 4 P! A jelikož jsem beznadějný filmový maniak, neodpustím si další kecíky o jednotlivých filmech…

Petr Pan

„Nejslavnější pohádka všech dob.“

Ve starém domě uprostřed Londýna vypráví malá Wendy Darling každou noc svým bratrům kouzelné pohádky o šermířských soubojích, úžasných dobrodružstvích a hrůzostrašném kapitánovi Hookovi. Děti se ale samy stanou hrdiny ještě daleko většího dobrodružství, když do jejich pokoje jedné noci vlétne Petr Pan a zavede je skrze rozzářenou noční oblohu až do kouzelné země Nezemě.

Wendy a její bratři si začínají spolu s Petrem Panem a ztracenými chlapci užívat nový život, ve kterém neplatí žádná pravidla dospělých. Během dobrodružných střetů s nebezpečnými piráty, zákeřnými mořskými pannami, obrovským krokodýlem a hrůzným kapitánem Hookem poznávají, co v nich ve skutečnosti je. Konflikt Petra Pana a kapitána Hooka se mezitím blíží k rozhodujícímu souboji.

kapitán Hook: Kdybych byl tebou, vzdal bych se!
Peter Pan: Kdybys byl mnou, byl bych hnusnej!

Peter Pan: Jsem zpátky! Vím, co se stalo s Popelkou. Porazila piráty. Bylo tam bodání, řezaní, mučení! Krváceli a pak spolu žili šťastně.
Drobek: Tak to se mi teda ulevilo.

Zoubek: Musíme být opatrní. Je to tady nebezpečné.
Drobek: Jestli Hook objeví náš úkryt, nadělá z nás sekanou.
Wendy Darlingová: Ó, to je ale strašné!
Zoubek: My se na to těšíme!

Hook: To už není pohádka!

~…~

Purpurové řeky 2: Andělé Apokalypsy

„Ještě temnější, ještě záhadnější.“
Mrtvola mužem zaživa zazděného v klášteře v Lotrinsku je pro něj výzvou i posláním odhalit záhadu kruté a neobvyklé vraždy. Esoterické znaky vyryté kolem oběti naznačují zvláštní vražedný rituál. Komisař společně s policistou Redou (svým bývalým žákem) si musí k vyšetřování pozvat specialistku na náboženské rituály.

Reda objeví u kostela polomrtvého dvojníka Krista, který má apokalyptické vize o příchodu andělů, kteří zničí celý svět. Kdo jsou Andělé Apokalypsy? Vyšetřování komplikuje stále se zvyšující počet vražd. Vždy, když dojde k záhadnému zmizení oběti, jsou stopy smazány podivuhodnou nadpřirozenou schopností mnichů kláštera, kteří jsou pod diktátem Otce Vincenta vázáni přísahou mlčení. Vyšetřování je pro komisaře Niemanse a policistu Redu naprosto záhadou až do chvíle, kdy zjistí, že jména i profese obětí se shodují se jmény apoštolů. Dojde opravdu ke dvanácti vraždám podle počtu apoštolů?


~…~

Patriot

„Výpravná dobrodružná podívaná o hrdinovi amerického boje za nezávislost s Melem Gibsonem v titulní roli.“

Benjamin Martin (Mel Gibson) je mírumilovný osadník, který chce své nejbližší za každou cenu uchránit před krvavými hrůzami koloniální války. Když ale jeho domov v Jižní Karolíně zpustoší anglická armáda, Benjamin Martin pochopí, že pouze nezávislost Spojených států zajistí jeho rodině klid a bezpečí. Z opatrného farmáře se stává legendární hrdina americké revoluce.

~…~

Můj názor: Patriot je pro mě u taková ta filmová klasika, kterou už člověk zná pomalu nazpaměť a občas se na ni i rád koukne – není nad bitvy…

Purpurové řeky byly sice fajn film, ale místy se mi zdál až moc akční a akčností vůbec celý přeplácaný – nebo se spíš chtěl akčně hodně tvářit. Vážně… není nad zfanatizované mnichy.

Petr Pan byl pro mě rozhodně filmem večera. Přímo jsem se rozplývala při koukání na herce Petra Pana (Jeremy Sumpter) – tak hezký kluk… no jáj… vážně radost na něj pohledět.

POKRAČOVAT

>Jako "Kokosy na sněhu"

>

Takhle si občas v poslední době připadám. Co vůbec myslím výrazem „Kokosy na sněhu“? Narážím na jeden americký film z roku 1993. Pokud o něm nic nevíte, jste asi úplní ignoranti, protože jej dávají v televizi každý rok na Vánoce… nebo někdy v létě (když se jim zachce). Ale jelikož jsem „dobrá duše“, dám vám sem odkaz o nějakém tom infu o filmu.

„Sanko, ty kouříš?“
„Ne, vole, já dejchám.“


Zrovna včera jsem tento film viděla na televizní stanici jménem Nova. Kokosy na sněhu jsou pro mě zkrátka filmem kultovním. Pro mě totiž není symbol Vánoc vánoční stromeček, cukroví, hudba a tak vůbec, ale mým symbolem Vánoc jsou právě Kokosy na sněhu (jo a taky S tebou mě baví svět – ale o tom podrbu, až jej zase dají v televizi… což bude za pár dnů). Vždycky, když se dívám na tenhleten film, dokonale se odreaguju a zavzpomínám si na minulá léta, kdy jsem podobně sedávala u telky a smála se Sankovi, když měl vyjít z letištní haly v Kanadě ven do té ukrutné zimy – on, hoch z Jamajky… Prostě a jednoduše – mám tento film ráda! A taky proto sem dám i pár hlášek… to abych si pak mohla zase někdy zavzpomínat…

Derice Bannock: Sanko jsi mrtvej?
Sanka Coffie:
Jsem, vole.

Sanka Coffie: Někteří lidi nevěří, že jamajský bob zvítězí. Ve předu je Denis a za ním Junior, Jul a Sanka… Vyhraje Jamajka.

Sanka Coffie: Zdravím bobařskýho boha.


Sanka Coffie: Nechceš políbit vejce?
Yul Brenner:
Žádný vejce nelíbám!

Yul Brenner: Chceš abych ti natrh‘ prdel?
Sanka Coffie:
Kdybych ti namaloval na pleš čáru, budeš vypadat ty jako prdel.

Derice Bannock: Budeš v reklamě na ovesný vločky. Ale jestli nechceš, nepotřebuju tě, protože do mýho týmu se lidi jen pohrnou.

Sanka Coffie: A co ta reklama? Budu tam jenom já?
Derice Bannock: Ne! Budeme tam všichni.

Derice Bannock: Tak, tohle je bob.
Sanka Coffie:
Aha! Takže, bob je kára bez koleček.


Irving Blitzer: Bob je v celku jednoduchá věc.
černoch v hledišti:
To je hajzl taky!

Derice Bannock: Jsme na olympiádě a ne na blbým závodě motokár.
Sanka Coffie: Tak já ti něco řeknu. Nechci zapomenout odkud jsem.
Derice Bannock:
Já taky ne. Chci udělat co je v mých silách.
Sanka Coffie:
To já taky. Ale chci zůstat Jamajčan. Koukni. Znám tě od té doby, co Julie chtěla vidět tvýho bimbase. A říkám ti jako kámošovi. Vypadáš jako Jamajčan, chodíš jako Jamajčan, mluvíš jako Jamajčan a seš Jamajčan. Tak bobuj jako Jamajčan!

Derice Bannock: Když se Švýcaři uvolňujou…
všichni:
Ale ne!
Sanka Coffie:
Jdi už do háje s těma Švýcarama. Stejně nás znervóznilo to tvý eins, zwei, drei a tyhle kecy.
Derice Bannock:
Tak to ne! Snažím se nás dostat do formy.
Sanka Coffie:
Nemusíme se ale opičit. Měj rozum, Derici! Nemůžeme kopírovat něčí styl. Máme svůj vlastní.
Derice Bannock:
Líbaní vejcí není žádnej styl.

Irving „Irv“ Blitzer: Někteří trenéři si potrpí na dlouhý a dojemný proslovy. Já to moc neumím, místo toho bychom… si mohli dát modlitbičku. Skloňte hlavy!
Sanka Coffie:
Co blbne?
Irving „Irv“ Blitzer:
Otče náš, jenž jsi v Calgary, bob svěť se jméno tvé, ať vůle tvá je medaile zlatá. Jak v nebi, tak i na sedmičce. Svobodu a spravedlnost pro Jamajku. Amen.

Sanka Coffie: Jaký bude mít náš bob jméno?
Junior Bevil:
Co třeba Taula?
Sanka Coffie:
Taula? (Začne se smát.) Taula. To je jako jméno dolarový štětky. Jak jsi na to přišel?
Junior Bevil: Je to jméno mý mámy. (Sanka se přestane smát.)
Sanka Coffie: Jo, to je hezký jméno.
Derice Bannock: To snad není možný! To se mi jen zdá. A jsem zvědavej, kdo se bude smát, až přijde Irv. Klid!
Yul Brenner:
Když si ten Němčour začal vyskakovat na mýho kámoše, naštval jsem se a musel jsem zasáhnout.
Derice Bannock:
Viděl jsi Švýcary prát se? Viděl jsi Švýcary chlastat, blbnout a vůbec?
Sanka Coffie: Taky si je ale nikdy neviděl smát. Mám dojem, že kdyby nějakej Švýcar zakop o pěknou holku, řekl by: „Eins, zwei, drei,“ a přejede ji bobem.

(Yul s Juniorem stojí před zrcadlem.)
Yul Brenner: Koukni se a řekni, co vidíš.
Junior Bevil: Přece Juniora.
Yul Brenner:
Tak Juniora. A víš, co vidím já? Vidím hrdost. Vidím sílu. A vidím pořádnýho chlapa, kterej se s ničím a s nikým nesere.
Junior Bevil:
To tam fakt vidíš?
Yul Brenner:
No jasně. Ale o to nejde, co vidím. Záleží na tobě. Koukni se znovu a řekni mi, co vidíš!
Junior Bevil:
Vidím…
Yul Brenner:
Hrdost!
Junior Bevil:
Hrdost. Vidím…
Yul Brenner: Sílu!
Junior Bevil:
Sílu. A vidím…
Yul Brenner:
Pořádnýho chlapa…
Junior Bevil:
Kterej se s ničím a s nikým nesere.
Yul Brenner:
Znovu.
Junior Bevil: Vidím hrdost!
Yul Brenner: Jo.
Junior Bevil: Vidím sílu! Vidím pořádnýho chlapa, kterej se s ničím a s nikým nesere!
Yul Brenner: Ještě!
Junior Bevil:
Vidím hrdost.
Yul Brenner:
Dál.
Junior Bevil:
Vidím sílu. A vidím pořádnýho chlapa, kterej se s ničím a s nikým nesere! Správně. Takovej jsem já! (Odejde.)
Yul Brenner:
Kam jdeš? Kam šel?


Sanka Coffie: Můžeš držet hubu, když si čtu?
Yul Brenner:
O čem to mluvíš, vždyť to je pro děti. (Vezme mu komiks z ruky.)
Sanka Coffie:
Vážně, vole?
Yul Brenner:
Jo, vážně, vole!
Sanka Coffie: Na tebe to je až moc složitý. Dej to sem! (Vezme si jej zpátky.)
Yul Brenner:
Co tím myslíš? Že jsem blbější než dítě?
Sanka Coffie:
Ne, ty jsi exotická bytost, žereš syrový maso, máš slovní zásobu Tarzana a umíš počítat do deseti, když zrovna nemáš palčáky.

(Na startu dráhy.)
Josef Grool:
(na Irva) Hej, Blitzi! Taky je na noc přebaluješ?
Junior Bevil:
Asi se jim nelíbíme, co?
Yul Brenner:
Jsme jiný. Lidi se vždycky bojí toho, co je jiný.
Josef Grool:
(na Derice) Hej, Jamajko! Dej si bacha na dvanáctku. Vyhazuje!
Derice Bannock:
Kdo je to?
Irving „Irv“ Blitzer:
To je Josef Grool, jeden z nejlepších řidičů.
Yul Brenner:
A taky největších vocasů.


Irving „Irv“ Blitzer: Víš, řidič dělá tu nejtěžší práci, přichází na trénink první a odchází poslední. Když si ostatní vyjdou na pivo, on studuje profil dráhy. Řidič bobu musí být vždycky stoprocentně soustředěnej. Musí znát každý centimetr dráhy a je zodpovědný za životy ostatních v bobu. Chceš to vzít na sebe, hochu?
Sanka Coffie: Myslím, že by to měl být Derice.

(Při prvním tréninku s bobem.)
Irving „Irv“ Blitzer:
Pánové, tak tohle je bob. Přibližně. A vy jste posádka. Yule!
Yul Brenner:
Nesahej na mě!
Irving „Irv“ Blitzer:
Jasně, promiň. Tak ty budeš třetí. Jsi silnej, rychlej. Bude se ti tam líbit. Juniore, ty budeš před ním. Jsi rychlej a hbitej, tak naskoč. Sanko!
Sanka Coffie:
Já vím, jsem řidič.
Irving „Irv“ Blitzer:
Jsi brzdař.
Sanka Coffie:
Ne, já jsem řidič.
Irving „Irv“ Blitzer:
Ne, jsi brzdař.
Sanka Coffie: Jsem řidič!
Irving „Irv“ Blitzer: Nejseš! Seš brzdař.
Sanka Coffie:
Ty tomu nerozumíš, já jsem nejlepší károvej šofér na Jamajce. Musím řídit. Chápeš, co ti říkám?
Irving „Irv“ Blitzer:
Chápu.
Sanka Coffie:
Bezva.
Irving „Irv“ Blitzer:
A teď poslouchej ty! Mám dvě zlatý z olympiády, překonal jsem devět rekordů jak na dvojbobu, tak na čtyřbobu. Deset let jsem závodil na světové špičce, takže vím, co dělám.
Sanka Coffie: A to mě má jako přesvědčit?

(Yul se chce vrhnout na Juniora.)
Derice Bannock:
Počkej, potřebujeme ho! Když ho zabiješ, tak nemáme čtvrtýho.
Yul Brenner:
S ním do bobu nesednu.
Derice Bannock: Mě sejmul taky, ale jak vidíš, nikdo jiný tu není.
Yul Brenner:
(na Sanku) Neškrť mě, kudrnáči!
Junior Bevil:
Kudrnáč! To sedí.
Yul Brenner:
Čemu se tlemíš?
Junior Bevil: Ničemu.

Derice Bannock: Promiňte, vy jste Irving Blitzer?
Irving „Irv“ Blitzer:
Záleží na tom, kdo se ptá.
Derice Bannock:
Jmenuju se Derice Bannock a tohle je Sanka Coffie.
Sanka Coffie: Zdravím bobařskýho boha.
Derice Bannock:
Říkali jsme si, že byste mohl trénovat první jamajský bobový tým. (Irv vezme do ruky tágo.)
Sanka Coffie:
Derici, víš co udělal tomu rádiu? Tágem? On nás tím odpráskne. Padáme!

Sanka Coffie: Jestli mě k něčemu potřebuješ, tak mi neříkej takový voloviny. Koukni mi do očí a řekni: „Sanko, jsi můj nejlepší kámoš, prožili jsme spolu hromadu věcí a já tě strašně moc potřebuju!“
Derice Bannock:
Máš pravdu, Sanko. Seš můj nejlepší kámoš a prožili jsme spolu hodně věcí.
Sanka Coffie:
Hromadu, hromadu věcí.
Derice Bannock:
Promiň, kámo. Hromadu věcí.
Sanka Coffie:
A já tě strašně moc potřebuju.
Derice Bannock:
A já tě strašně moc potřebuju.
Sanka Coffie:
Zapomeň!
Derice Bannock:
Kdo je největší šampión v kárách na Jamajce?
Sanka Coffie:
Koukáš se na něj.
Derice Bannock:
Tak jdeš do toho?
Sanka Coffie: Ne.


Sanka Coffie: (Čte z knihy.) Základem úspěchu je řidič a tři silní běžci, kteří roztlačí bob po ledu. Po ledu? Po ledu?!
Derice Bannock:
Víš, ono je to vlastně zimní sport.
Sanka Coffie:
To myslíš jako zimu a led?
Derice Bannock:
Tak nějak.
Sanka Coffie:
Myslíš zimu a iglú a eskymáky, tučňáky a led?
Derice Bannock:
No, asi jo.
Sanka Coffie:
Tak to teda čau.


Sanka Coffie: Připraveni?
tým:
Jasně.
Sanka Coffie: Úplně?
tým: Jo.
Sanka Coffie:
Tak jo. Raz, dva, tři, teď!
tým:
Kdo je tady nejlepší, kdo se všemi zatočí? Je to borec největší! Sanka, Sanka, jo, Sanka.
Sanka Coffie: A teď do práce!
Derice Bannock:
Kdo má největší kecy, kdo svý vlasy nečeše si, ani nohy nemyje si? Sanka, Sanka, Sanka. Jo, Sanka.

~ Jo, já vím… je to strááášně dlouhý… a co jako? ~
POKRAČOVAT