>EMO ?!

>

Co o tom tak říct? Dneska si jen tak favíkuju obrázky na Devu od českých autorů (nevím, co mě to popadlo, vyhledávat zrovna obrázky od českých tvůrců) a pak se nějak ocitnu na nějakém blogu, kde se živě diskutuje o EMU. A teď se naskýtá otázka: Být či nebýt?

To je rozhodnutí každého.

Ale rozhodně mě návody Jak být EMO… strašně baví. Ještě víc mě ale baví rozohněné diskuze na téma emo. Já se v emu nevyznám… jeden tvrdí to, jeden tvrdí ono a na netu je tolik zaručených návodů a popisů, že by se z toho jeden zhroutil – jen aby věděl, jak má být správný emo člověk (nebo jak se tato sorta lidí označuje… vážně nevím). Na nějaký ten návod se můžete kouknout tady (místy ironický ^^).

A jak se k pojmu emo staví sama encyklopedie? Konkrétně Wikipedie? Celý článek najdete tady, já sem hodím jen něco…

Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo taky nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové „emo scény“ a osoby zapadající do příslušného stereotypu.

Výraz „emo“ je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. „Emo“ také bývá používáno k označení depresivních pocitů. „Emo“ styl je také často spojován se sebepoškozování a sebevraždami, které jsou častým tématem písní od „emo“ interpretů a také příspěvků na blozích a diskusních serverech navštěvovaných lidmi hlásícími se k tomuto stylu.

Dále pak existuje také článek (ale v EN), kde říkají, že je emo klut varováním pro rodiče – přečtěte si tady.

Co já a EMO?

Střídala se u mě období, kdy jsem emo docela odsuzovala, období, kdy mi bylo nějaké EMO totálně jedno… a zase období, kdy jsem jich styl chápala a brala, že ke světu prostě patří. V poslední době (to bude určitě tím věkem) jsem dost liberální. Každý z nás si nějakým stylem prošel, někteří u něj zůstali, jiní na něj zapomněli a tak vůbec. Teď je u teenagerů prostě populární emo. Já bych je zase tak neodsuzovala, ale na druhou stranu se jich ani výrazně nezastávala. Každý styl má něco pozitivního a něco negativního. Každý styl má to svoje oblečení, svou hudbu, svůj slang a své názory.

Když někdo chce být emo, ať jsi je… je to jeho volba. Pak se ale musí smířit s tím, že bude většině lidí jenom pro smích. Ale zase by měl být pravým emo a ne jen pozérem, jako tomu tak je ve většině případů. Anebo zase mohou být emaři uvnitř a vůbec ne na venek…

Nebo můžete být jako já:

– chodit v oblečení, jaké se vám líbí a ve kterém se cítíte dobře, bez ohledu na to, jestli se to přiřazuje k nějakému stylu nebo ne
– poslouchat hudbu, která vás zaujme – ať už to textem nebo melodií – bez ohledu na to, za jaký styl se to považuje

– bavit se o věcech, které vás opravdu zajímají

A hlavně si na nic nehrát a být opravdu sám/sama sebou.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

1 komentář

  1. myslím si že někteří lidé můžou být sami sebou i ve stylu emo je hezké se nezařazovat stylem ale právě tím člověk vybočuje ale nemyslím to špatně hezký článek 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge