Poslední rok byl pro mě jednou velkou jízdou, která skončila úplně jinak, než bych na samotném začátku vůbec čekala.
Všechno se to asi začalo lámat v květnu, kdy mi člověk, který mi byl nejbližší, vrazil dýku do zad něčím, co jsem nechápala a doteď docela dobře nechápu. Z velkého přátelství se najednou staly měsíce, kdy jsem si říkala, jestli to mám všechno zapotřebí a jestli by mi změna hlavně pracovního prostředí neudělala lépe. Narazila jsem na zeď, s níž jsem si nedokázala nijak poradit.
Další zlom přišel asi v červenci, kdy se u nás v práci objevil jiný člověk, který mi otevřel v mnoha věcech oči a hlavně mě dokopal k věcem, do nichž bych se dříve sama asi vůbec nepustila. Díky němu jsem se začala víe starat sama o sebe, začala jsem hlavně daleko více chodit do fitka a našla jsem si úplně jiný životní rytmus. Zpětně můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších životních rozhodnutí, které mě zase pošouplo o krok dál.
Tenhle člověk byl i spouštěcím mechanismem k tomu, abych se po nespokojeném roce plném ne zrovna dobře ohodnocené práce rozhodla zkusit, jestli za ty dva roky v Praze má pracovní hodnota přece jen o chlup nestoupla. Abych pravdu řekla, nevěřila jsem si a nemyslela jsem si, že by se mi něco podařilo, protože mi v práci svým způsobem v některých věcech docela podkopali sebevědomí.
Jaké bylo mé překvapení, když si mě pozvali do prvního kola, do druhého kola a v tom třetím mi opravdu nabídli to, o co jsem si odvážně řekla. Dlouho jsem se nerozmýšlela, protože jsem pochopila, že tohle je moje šance zkusit zase něco nového, navázat úplně jiné kontakty a hodně se toho naučit. Dát výpověď nebylo nijak jednoduché, protože jsem na to měla minimum času a hlavně se ten den konal také teambuilding.
S odstupem času ale můžu říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Mám za sebou první měsíc v nové práci a ačkoliv si nemyslím, že to bude vždycky úplně nejlehčí, mám z toho dobrý pocit. Pevně doufám, že úspěšně projdu i zkušební dobou a nechají si mě alespoň na ty dva roky, které mám ve smlouvě.
Těším se na to, co mi nový rok přinese, i přesto že za tři dny oslavím své 27. narozeniny a zase budu o rok starší. Jen by to tento rok chtělo najít i tu vhodnou polovičku, aby se i otevřela zase jiná etapa života…
Tak uvidíme, co mi tedy ten rok 2016 přichystá 🙂 Co si na něj ale chystám já? Inu, mám v plánu najet opět na nějaký ten klasický mechanismus blogování, protože teď se snad všechno více ustálilo. Nápadů mám hodně a potřebuju se o ně s vámi podělit.
Na závěr vám všem přeji do nového roku jen to nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky, ať se vám daří všechno, na co sáhnete a ať jste hlavně spokojení. K tomu ještě přidávám videoklipovou novinku mé oblíbené Taylor Swift, která mě ještě před koncem roku potěšila 🙂
