Koncert Simple Plan

Kanadská skupina Simple Plan je moje srdcovka už od chvíle, kdy jsem poprvé slyšela jejich song Perfect, který mi naprosto mluvil z mé vzbouřené dospívající duše. Kdo by to čekal, že mi tahle láska vydrží dlouhých patnáct let…

O koncertě jsem se vlastně dozvěděla čirou náhodou. Už totiž nejsem dnem i nocí nalepená na internetu, abych zkoumala, co se děje na hudebním poli nového, takže jsem sice měla ponětí o tom, že se letos SP opět objeví v Praze, ale jaksi jsem z hlavy vytlačila datum, nebo to, že bych si mohla pořídit lístky.

Simple Plan 01

Osud tomu ovšem chtěl tak, že jsem v týdnu, kdy jsem měla jít na koncert Scorpions, viděla na zastávce plakát na koncert, který hlásal datum 5. března. Řekla jsem si, že zkusím štěstí a podívám se, jestli ještě nějaké lístky nebudou. A byly. Dalším úkolem bylo zjistit, jestli se mnou někdo z okruhu kamarádů na koncert půjde. A i kdyby nešel, říkala jsem si, že mi Simple Plan stojí za to, abych se klidně vydala i sama. No nakonec jsem šla s Eliškou, která od nich všehovšudy v životě nejspíš slyšela jen dvě písničky a která nikdy pořádně prý na takovém koncertě nebyla… Inu, jednou je to vždycky poprvé.

Na Výstaviště k Malé sportovní hale jsme se vydaly okolo půl sedmé večer, jelikož koncert měl začít v osm a do haly měli pouštět až od sedmi. Někteří skalní fanoušci tam samozřejmě čekali už od poledních hodin, ale na to mě vážně neužije, nehledě na to, že jsem nikdy nepatřila do žádných privilegovaných VIP skupin, takže bych se dovnitř stejně nedostala a jen bych venku stála jako pako. Nutno podotknout, že jsem v Malé sportovní hale ještě nebyla a že díky probíhající polomrtvé Matějské pouti jsme museli bloudit areálem, abychom se vůbec dostali k té hromadě lidí, co už netrpělivě postávala venku.

Úderem sedmé se strhla ta správná tlačenice lidí, kteří se toužili dostat dovnitř co možná nejdřív, aby ulovili ta nejlepší místa. Inu, po necelé hodině čekání jsme se tedy dostali dovnitř, abychom si znovu vystáli frontu – tentokrát na šatnu. Podle čísla z lístku jsme se ze šatny dostali v 19:53, ve 20:00 měl oficiálně začínat koncert. Vecpaly jsme se s Eliškou do zadních řad v části na stání.

Jak už to tak bývá, objeví se na koncertech vždycky různá individua a jak už také bývá zvykem, najdou si vždycky mě. A tak jsem se setkala s ožralci, přehnanými bohémy, vášnivými kuřáky, stoickými páry, co měřili s dobrou dva metry a po celou dobu se k sobě vášnivě tiskli, zatímco v klidu čučeli na punk-rockový koncert, anebo také poblázněnými dospívajícími dívkami, co si nedokážou odložit opravdu objemný batoh do šatny a raději vám jím během koncertu neustále valchují záda a ještě se diví, co se jako děje. No prostě normálka na každém podobném koncertu 🙂

Bylo pěkně narváno, ačkoliv prý vyprodáno nebylo. I tak jsme se ke konci koncertu pěkně mačkali. Nepamatuju si, jestli jsem někdy byla na koncertě, kde měla hlavní kapela dva předskokany… každopádně tady se tak stalo. Za mě osobně by stačili jen londýnští The Bottom Line. Ti nás krásně nakopli a zpěvák se dokonce na chvíli „projel“ na nafukovačce, nejvíc u mě zabodovali, když zanotovali i starou vykopávku Teenage Dirtbag. Naopak kalifornští GhostTown mě spíše udolali a znudili. Z jejich repertoáru se mi s bídou líbily jen dva songy a když zpěvák chtěl, aby diváci skandovali jejich jméno, já jsem místo Ghost Town řvala spíš Go Now. Prostě nuda.

A pak konečně nastoupili vymodlení Simple Plan a rozjeli parádní show, která mě bavila od začátku do konce a i když jsem si nevybavovala u všech písniček slova, v případě Perfect a Welcome to My Life, nebo třeba i Im Just a Kid a This Song Saved My Life mi vyhrkly slzy do očí. Přesně tohle jsou totiž písně, které mi mluví nejvíc z duše a které mám spojené s docela důležitými chvílemi v životě, převážně jde tedy o dobu dospívání.

Jsem moc ráda, že jsem se nakonec na koncert dostala, protože ještě teď, dny po jeho skončení, cítím tu atmosféru a vím, že jsem si nadělila jeden ze šťastných a skvělých zážitků, kterých v životě zase tolik nebývá. Hlavně jsem si splnila svůj pubertální sen a viděla jsem své hudební hrdiny, co mi pomohli častokrát pochopit sebe i svět okolo. I za to jim patří velký dík. Jsou prostě skvělí.

Here’s to the rest of us
To all the ones that never felt they were good enough
I wanna hear it for the chased and confused
The freaks and the losers
Let’s point them up
Here’s to the rest of us
The rest of us

Místo konání: Malá sportovní hala, Praha
Datum konání: 5.3.2016
Čas konání: 20:00
Cena lístku: stání 775 Kč
Předkapela: The Bottom Line, GhostTown
Hodnocení předkapel: (4/5), (2/5)
Hodnocení koncertu: (5/5)
Poměr cena-zážitek: (5/5)
Více informací: Facebook události
Recenze koncertu: SimplePlan.cz, Musicserver.cz, Novinky.cz

Úvodní foto: SimplePlan.cz

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge