Začátek všech začátků

Quoting: „Říkals něco?“ zdvihla jsem jeho směrem obočí. Nonšalance. Nejlepší způsob, jak zamaskovat slinu na bradě.
~ Magie útočí (Ilona Andrews) ~
Drinking: Dobrá voda, pomeranč
Listening: One Direction
Watching: Škola superhrdinů
Reading: skripta a podklady pro knihu

 

Tak jsem se do toho pustila po hlavě. Knižní blog jsem přesunula na svou vlastní doménu, rozhodla se dokončit svou knihu a ještě se s Lusy pustila do další. A vzala jsem to ve velkém :D Nechala jsem si vytvořit své vlastní autorské stránky (a jsou krásné!), obnovila a pročistila jsem tuhle svou blogovou subdoménu a řekla si, že si nastuduju, co je potřeba, abych měla hezky utříděné informace.

Jsem blázen. Já vím. A je mi to úplně jedno!

Strašně mě tohle nové plánování baví a chci všechno dotáhnout do konce – a hlavně se u toho bavit!

Ještě mám na krku pár zkoušek, ale snad se mi je podaří udělat… nastavit si nový rozvrh, dovyřídím si tu Ameriku, konečně něco zhubnu a budu si užívat života.  A vážně bych neměla moc chodit nakupovat, protože jsem si koupila 3 kabelky… sice nebyly drahé a dvě z nich mám do školy… ale sakra…

27
Led 2012
POSTED BY
POSTED IN Dřysty
DISCUSSION 0 Comments
TAGS

Chytám druhý dech?

Quoting: D’Artagnan: Vy jste mě střelil!
Rochefort: Výborně, mladíku, skvělý postřeh.
~ Tři mušketýři ~
Drinking: Korunní, pomeranč
Listening: Demi Lovato
Watching: Vřískot 4
Reading: čučím na GoodReads, protože jsem nedávno dočetla knihu a rozhoduju se, co budu číst dál
Anebo třetí… čtvrtý… ani-nevím-kolikátý.
Už je to víc jak rok, kdy jsem naposledy napsala nějaký ten příspěvek na svůj osobní blog. Za tu dobu se toho stalo opravdu hodně a myslím si, že by mi na to jeden příspěvek rozhodně nestačil.

Bloguju už od roku 2007 a to už je pěkný kus. Na tomhle blogu je zaznamenáno plno mých konin a někdy je až trapné pročítat si vše zpětně. Místy je to dokonce i bolestivé, když člověk uváží, co se za tu dobu stalo, kolik lidí se v jeho životě vytstřídalo a jak vlastě postupně dospěl.

Důlěžité je, že jsem úspěšně dokončila bakalářské studium a získala tak titul. Teď se momentálně plácám v prvním semestru navazujícího a leze mi to pěkně na nervy. Každý týden se přesvědčuju, abych s tím nepraštila. Uklidňuje mě jedině to, že to prý prožívají všichni navazující. Jde o dva roky, to bych snad mohla i vydržet.

Ale těžko říct… protože do toho všeho mám ještě práci. Jupíjajej! Moje první opravdová „vážná“ práce. Sice na poloviční úvazek, ale někdy mi přijde, že je to spíš úvazek celý. Nasbírám plno cenných zkušeností a když bude potřeba, půjdu dál.

Další důležitá věc je, že mám své první auto. Tři roky jsem neřídila, takže mám strach vlézt rovnou za volant, ale to se časem poddá. Musím si zařídit jízdy, abych si na to zase vpzomněla. A pak budu paní svého času! Nebo spíš paní svého auta!

Kromě toho se už rok starám o svůj vlastní knižní blog. Ten mi občas dává pěkně zabrat, ale i přesto mě to stále baví. Knihy jsou součástí mého života, které se rozhodně nehodlám vzdát.

Jen bych si přála, abych se konečně mohla více osamostatnit. Některé věci už mi začínají dost silně brnkat na nervy a já jsem taky jenom člověk. Potřebuju svůj vlastní prostor a někoho, kdo by mě měl rád takovou, jaká jsem.

Nejspíš je na čase, abych si zase začala psát svůj vlastní internetový deníček, abych ze sebe tu frustraci dostala. A abych se pak mohla věnovat nejen škole, práci, autu a blogu… ale taky psaní mé vlastní knihy. Protože psaní mě vážně baví.


30
Říj 2011
POSTED BY
POSTED IN Dřysty
DISCUSSION 0 Comments
TAGS

Říkal si hurikáááán…

Quoting: „Be who you are and say what you feel, because those who mind don’t matter, and those who matter don’t mind.“
~ Dr. Seuss ~
Drinking: still… Bonaqua
Listening: GLEE Xmas songs
Watching: YouTube
Reading: Tornment – Kate Lauren
!!! Goodreads !!!
 again
Tak jo, abych pravdu řekla, snažím se, seč můžu…
A vychází mi všechno, jak bych si přála?
Ne.
Ale ono se to zlepší. Určitě.
Včera jsem si konečně sedla a začala psát bakalářku. Sice jsem sepsala jen ubohou první stránku a půl první kapitoly, ale to nevadí. Důležité je přece začít.
Jsou tu ale jiné věci, které mi jdou docela dobře a rychle. A tím je čtení knížek v angličtině. Díky této momentální zálibě jsem si i pořídila další blog, který je zaměřený jenom na recenzce přečtených knížek. Zatím se to vyvíjí docela dobře a doufám, že to tak bude i pokračovat. Zlepšuju si díky čtení i svou slovní zásobu a to je moc dobře… když uvážím, že už nemám s kým praktikovat mluvenou angličtinu v běžném životě.
Semestr je už skoro v polovině, průběžné testy jsem měla jenom dva a oba jsem jakž takž zvládla. Musím ještě vypracovat pár seminárek… a mnohem víc se věnovat své bakalářské práci.
Ne, že by se mi chtělo.
V jednom momentu pomatení mysli a všech mých nesmyslných smyslů… jsem si založila blog Jak přežít Ameriku, kde si chci sepsat veškeré myšlenky, postřehy… a samozřejmě i deník… z mého pobytu v Americe. Do Zážitkovníku, který byl kdysi založený hlavně kvůli tomu, udělám spíš blog o našich zážitcích apod. Jeden z nejbližších zážitků bude tzv. Fajný večer u Michala na kolejích :D A dále… Vánoční jarmarkobraní – prvně směr Olomouc!
Doufám, že tyto Vánoce budou lepší než ty loňské.
15
Lis 2010
POSTED BY
POSTED IN Dřysty School
DISCUSSION 0 Comments
TAGS

Soo many books – soo little time…

Quoting: „Checkmate, bitch!“
~ Spirit Bound (VA series), Richelle Mead ~
Drinking: Bonaqua
Listening: web rádio – Energysoundtrack
Watching: YouTube
Reading: Alex Flinn – A Kiss in Time
!!! Goodreads !!!
Nejspíš jsem se zcvokla.
….

Zcela určitě.

….

V říjnu jsem díky prohledávání českých internetových vln kvůli jedné knížce narazila na několika blozích (?skloňuje se to tak?) na jistou komunitu pro čtenáře. Myslela jsem, že štěstím umřu, když jsem se mohla přihlásit do celosvětové komunity lidí, kteří si vedou své internetové knihovničky, píšou komentáře k přečteným knihám, dávají si do různých záložek knížky, které přečetli, čtou, chystají se číst, které je nebavily… a tak vůbec.
No, od chvíle, kdy jsem se zaregistrovala, se ta stránka pro mě stala jakousi drogou. Díky Americe jsem si zvykla mnohem víc na čtení v angličtině, takže si vyhledávám a dávám do „záložek“ knížky, které bych si chtěla přečíst. Nějak se zaměřuju na YA (Young Adult – adolescenti, mládež) knihy. Děje knih se většinou točí okolo nadpřirozena a lásky… *muck* A když nějakou knížku dočtu, snažím se o ní napsat jakési mé review do mého dalšího blogu tady na Bloggeru – Knihovnička. Není tam toho zatím moc, protože přelouskat nějakou cca 400 stránkovou knížku v angličtině není zrovna nejlehčí, že. Ale snažím se. A proč to vůbec dělám? Protože mě to prostě baví…. A doufám, že mě to i dlouho bavit bude.
04
Lis 2010
POSTED BY
POSTED IN Dřysty
DISCUSSION 0 Comments
TAGS

A dáááááál….?

Quoting: Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys plááávat… plááváat… plááávat… Když už nevíš co, tak plav…
Drinking: Milk
Listening: Michal David a Ich Troje
Watching: GLEE
Reading: Průvodce USA a Google

Je právě tolik, kolik je a vaše oblíbená bloggovací stanice Syki se opět uvelebila u počítače, aby zase sepsala nějaký gag.
Co se událo nového?
Polské letadlo spadlo. Vyrojilo se plno spekulací, kdo za to může. Nedávno polská strana zveřejnila přepis záznamu z černých skříněk, ve kterých to nevyznívá lichotivě zrovna polským pilotům. Kdoví jak to nakonec vůbec bylo… Beztak se to nikdy nedozvíme, stejně jako se nedozvíme, jak to bylo s vraždou Kennedyho…
Za 3 dny odlétám směr Amééérika…

Bojím se? Zatím ne. To přijde v den odletu – 9.6.2010 – to budu posraná strachy beztak :D

Se zkouškami jsem na tom zatím dobře – 8 je hotových, na výsledek jedné si budu muset počkat na pondělí a v pondělí mě čeká 10. – a poslední. Doufám, že mi to všechno hezky vyjde a udělám je všechny. Nechce se mi ty dva předměty opakovat v třeťáku…

Dneska jsem si dobalovala kufr. Už je tam 98% věcí, které chci mít zabalené… ještě něco malinko zbývá. Doufám, že ten kufr bude vážit takových 20 kilo a víc nieee, bo nieviem, co bych vyhodila….

Do kempu se těším. Snad tam lidi budou fajn a jídlo ucházející (jen ne samé hamburgery a hot dogy! chci zhubnout!). Jen mám obavy z toho cestování… abych to všechno zvládla atd.

Díky té za*rané islandské sopce máme hodně deštivé počasí. A díky neustálým vydatným dešťům se Karviná stala prakticky ostrovem, jelikož jsme díky vodě byli kompletně odříznutí. Upřímně…. nechápu lidi, kteří jen kroutí hlavou a opovržlivě říkají, že nechápou, proč tady místní lidé tak stresují a mají strach. Víte, milí pitomci, voda je nebezpečný živel. Nikdy před ní neutečete. Ano, můžete se evakuovat, ale jakmile se vrátíte do svého vodou zničeného domu, je vám tak smutno a chce se vám brečet, že jste o všechno přišli… že vám voda podemlela základy a budete muset strhnout barák… že to bude stát plno peněz… – a přitom ani nemáte barák v zátopové oblasti… No, je to opravdu hnus… A vy všichni, co se jen posmíváte a máte blbé kecy, vám všem bych přála nějakou takovou vysokou vodu, abyste poznali, jaké to je. Šmejdi!

Ségra udělala maturu. Hmmm… no tak congratz -.- Ale dost se divím… s tím, jakým stylem se učila. No, nejspíš bude něco pravdy na tom, že Obchodka bude jiná úroveň. Výrazně nižší než gympl… Ale zase mít 4 z angličtiny… -> OMG! Pro mě něco nemyslitelného. Ne, že bych byla na anglinu machr, ale zbožňuju ji… a doufám, že se v ní o hodně zlepším díky pobytu v USA…

Dneska máme big oslavu. Slavíme narozky tatíky, svátek mamky a maturu ségry… a zbytek naší hotentotské rodinky dorazí už na oběd, který beztak náležitě zkritizují. To známe… ani nitka nezůstane suchá… To bude kritiky a kritiky. Už mi tady z toho šibe. Ale počítám, že v USA se mi po nich bude stýskat ^^

Zároveň jsem zjistila, že nemůžete věřit nikomu jinému než sami sobě. Je to smutné, ale je to tak. O někom si myslíte, že ho znáte a že vás už nic nemůže překvapit – ale opak je pravdou. A to překvapení vás někdy pěkně srazí do kolen. Lidi jsou fakticky hyeny… Ozvou se, jen když něco potřebují a vymačkají vás do poslední kapky… a ani nepoděkují! Já si furt říkám, že jsem prostě blbka. Že se pokaždé nechám takhle využít a že si nechám takhle ubližovat. Jenže já už se asi těžko změním. Prostě jsem člověk, který pomáhá ostatním, protože to je jeho přirozenost. Možná mě ta Amerika vycepuje! To by bylo jenom dobře. Takhle to totiž už dál nejde. Abych já robila skoro všechno a ostatní hovno. No dobře, nemůžu za to, že jsem puntičkář a chci to mít všechno dobře minimálně na 98%… Co je na tom tak těžkého? Udělat něco správně… pche…

Celý tenhle příspěvek vyznívá docela podivně. Pár posledních měsíců jsem v takovém časovém pressu a stresu, že nemám čas na to, abych si sedla a něco sem napsala. A přitom toho mám na srdci opravdu hodně. Snad se v Amééérice dostanu k připojení a budu psát co nejčastěji to půjde…

Tak vzhůůůru do oblak!

05
Čer 2010
POSTED BY
POSTED IN Dřysty School
DISCUSSION 0 Comments
TAGS