Na vysoké teploty jsem za celý život a své životní putování docela zvyklá, ovšem to, co se v posledních dnech prohání Českou republikou, je snad samotné peklo. Nejen že velice špatně působí na mou šedou kůru mozkovou, na mé svalstvo a občasně i na mou náladu, zdá se, že ještě hůř jej snášejí všeteční pražští turisté.
Za ty skoro dva roky jsem se už smířila s tím, že nebydlím ani nepracuju na žádné periférii Prahy, ale v jejím centru. Samozřejmě jako člověk větší Prahy naprosto neznalý jsem za to ráda, na stranu druhou jsou chvíle, kdy mě to neskutečně vytáčí.
Netuším, jestli takhle smýšlí o turistech všichni obyvatelé velkých nebo hlavních měst různých států po světě, ale já vám řeknu, že jsou okamžiky, kdy mám potřebu frustrovaně zařvat na početnou skupinku Asiatů, kteří si myslí, že chodník je jen pro ně, aby se doprdele pohnuli, jinak nasadím karvinský pravý hák a bude to.
Jelikož je doba léta a letních dovolených, turistický ruch v Praze se znatelně zvyšuje. Pro naši ekonomiku je to dobře, pro mě jako občana je to už horší. Cesta do práce a z práce se častokrát stává bojem o to, kdo se vůbec na ten zatracený chodník vleze. Dost neoblíbenými se u mě také stávájí hry „najdi přechod“ nebo „zkus se nacpat do přeplněné tramvaje“. Nutno podotknout, že druhou hru raději a často vzdávám, protože mám ráda svůj život a poslední přeplněná jízda tramvají, kdy mě bezostyšně znásilňovala nějaká důchodkyně, která si prostě nesedne a nesedne, i kdyby tam měla padesát volných sedadel, mi bohatě stačila. Děkuji pěkně.
Upřímně obdivuju ty, které při tom nekonečném proplétání se turisty i na těch nejnemožnějších místech, nechytá rapl. Stejně jako obdivuju všechny ty, kteří se ještě nezbláznili z turistů na segwayích, někdy mám chuť je z těch chodníků srazit, protože jejich chování taky stojí za starou belu a člověk je rád, že ho na tom mostě nepřejede ani segway, ani auto nebo tramvaj.
Těžko říct, jestli za zvýšenou demenci lidí můžou hlavně ty vysoké teploty, anebo jsem prostě v ráži jenom já, ale už kvůli tomu, jak hloupě se někteří u nás chovají, doufám, že se stejně idiotsky nechovám v cizím městě já. I když mi něco napovídá, že na tom jsem možná někdy hůř… kruci.
Foto: Pixabay.com
