Já mám Factor… XY! Teda… to není faktor, ale spíš 23. pár chromozomů ^^ Ne! Já jsem ten X Factor! Všichni hledají, ale marně! Mě může najít jen ten, kdo ví, kde bydlím. A to ví asi jen… *počítá* 30 lidí -.-

Kruciš! Budu prozrazena! Jak se vypořádám s tím neustálým naháněním kvůli podpisům? A co všudypřítomní paparazzi? Může někdo tak velkou slávu vůbec unést? Zhroutím se z toho snad jako bývalá popová princezna Britney? Zjistí mi taky nějakou psychickou vadu? Žeby konečně…? Konečně budu vědět, že za všechny blbosti, co jsem v životě udělala, může můj faktor, X Factor!

Tak dobře, měla bych se uklidnit, jinak si nebohý náhodný internetový brouzdař řekne, že jsem se ze všeho zcvokla. Možná že by ani nebyl daleko od pravdy. Tak ale… chci se bavit o včerejší české X Factorové premiéře.

Ha! Kdo z vás koukal? Přiznejte se! Já teda jo a vůbec se za to nestydím. Jednou mi jeden známý o Superstar řekl, že to je jenom banda idiotů. Ále co… ať už jsou tihle soutěžící vážně idioti nebo ne, mě to vážně bavilo. Nehledě na to, že jsem se do školy hovno naučila (to prostě nešlo). Mám ráda hudební soutěže (i když 3 řady Superstar bylo už i na mě dost… pfujt!), mám ráda hudbu, tanec… zpěv. Těším se na další díly a hlavně na Leoše. Ať už ho máte rádi nebo ho nenávidíte, jeho a Patrika Hezuckého fakt zbožňuju (a samozřejmě jejich pořad na Evropě 2).

Můj faktor X opět nezklamal ^^

Foto: Pixabay.com

To je prostě příšerné!

Včera nám na celých 9 hodin prostě vypnuli elektřinu! Ale ne kvůli té vichřici, co zuřila venku! Bylo to asi jen tak! Protože v celé Karviné byly bez elektřiny pouho pouhé 3 ulice! A z rovna my jsme byli v jedné z nich. Tomu se říká prostě pech… a to s velkým P.

Takže mě ta ztráta elektřiny prostě donutila jít se učit. A to češtinu. Možná bychom takovéto výpadky elektřiny měli mít mnohem častěji. Ono bych se možná i něco naučila. Každá trampota dokáže přinést něco dobrého.

Achich ouvej…

A od toho výpadku nám furt blbne internet -.-

Foto: Pixabay.com

Bohužel či bohudík?

Řekla bych, že obojí. Na to, že jsem dneska měla psát písemku ze 3 předmětů (ani na jeden jsem nic neuměla), a nakonec jsem psala jenom z jednoho…

Co jsem to vůbec chtěla říct? Dřív, než jsem začala s psaním té divné věty?

V poslední době zjišťuju, že o něčem zaujatě kecám a pak najednou nevím, co jsem vůbec chtěla říct. Skleróza?

„Umřela stářím…
… ták mladá.“

Já už to v té škole nemůžu vydržet. Někdy mám pocit, že se tam zblázním. Fakt! Už aby byl konec. Jinak se mi tím stresem rozskočí hlava! A to bych vážně nechtěla…

Foto: Kaboompics.com

… jsem v tom Avionu v Ostravě teda nekoupila. Na to, že jsme tam jeli kolem deváté (asi… orientačně) a domů se vrátili tak kolem půl čtvrté (opět orientačně, už mi nějak paměť neslouží…) – nic moc jsme nekoupili. Myslela jsem si, že toho nakoupíme víc… Ale ono prostě ne! Koupila jsem si jenom 3 trička a i ta trička dohromady stála okolo tisícovky. Strašné… jak i hloupé tričko může stát 3 stovky.

Ale i tak se mi zdá, že ten Avion nemá pořádně už co nabídnout. To i ten menší obchodní komplex ve Zlíně toho nabízí mnohem víc. Strašné…

Nechce se mi lautr nic na zítřek učit. Prostě… absolutně nic!

Ani do té školy se mi nechce -.-

Foto: Kaboompics.com

Dneska mě mamča dotáhla k mé nové doktorce. Abych si založila novou zdravotnickou kartu a taky změnila nemocniční prostředí… a tak vůbec.

A proto jsem vstávala o půl sedmé a poslušně ťapala tím hnusným deštivým mrazivým počasím k doktorce. Moje první opravdová lékařská prohlídka v tomto roce! Wow! A hned jsem musela vysolit 30 korun. Teda… vysolila je za mě mamča… ale i tak jsme solily. Mně to spíš než jako vstupní prohlídka připadalo jako zpověď. Doktorka je celkem milá… ale hotová vyzvědačka! Stejně si myslím, že si za pár let budu zase měnit doktora, jelikož svou novou doktorku určitě přežiju. A vypadá ot tak, že to moc dlouho trvat nebude. To je… jako bych měla třetí babičku nebo co… Příšerný pocit.

Po prohlídce jsme šly do Kauflandu a nechaly tam okolo tisícovky. No… i ty sladkosti holt něco stojí ^^ No a asi od desíti hodin ráno sedím tady u compu a sepisuju maturitní témata. A už toho mám plné kecky! Nenávidím ekonomii! Nenávidím, nenávidím, nenávidím…!

Pozn.: Najít způsob, jak konečně zavřít hubu své mladší sestře, když začne kefrat o přístupu k počítači. Na nájemnou vraždu nemám dostatek peněz.

Foto: Pixabay.com

Tohle je vážně rekord. Nebyla jsem nemocná už skoro dva měsíce. Což je u mě vážně divné.

Kdy už si konečně zajdeš vyzvednout tu zdravotní složku (kartu)? Žádanku jsi dostala už před měsícem! Kdy tam zajdeš? Než tohleto poslouchat neustále dookola a vysvětlovat, že na to prostě nemám čas a ani náladu… zašla jsem si dneska ráno pro tu kartu.

I to počasí mi hrálo do nálady – pršelo, zima byla, foukal vítr… strašný. Ale šla jsem! Počasí mě přece nezastaví!

Zastavilo mě něco jiného. Sestřička. Když mi v čekárně přecpané malými nemocnými dětmi řekla, že to bude trvat. Inu, co mi zbývalo jiného? Našla jsem si to nevzdálenější místo v čekárně a čekala na kartu. A to mi mamča říkala, že mi sestřička jen dá kartu a já půjdu… houby! Místo toho jsem koukala na dávící se a silně chrchlající děti. Mám děti ráda. Ale já chytnu vždycky nějakej ten zasranej bacil a druhý den ležím v horečkách a nemůžu se hnout! A za to mi ta karta vážně nestála. Nehledě na to, že všichni v čekárně na mě koukali, jako na exota.

Tak po hodině jsem i s kartou pelášila domů a byla jsem ráda, že se na mně zatím žádný bacil neprojevil. Být dospělá je někdy opravdu strašná fuška.

P.S.: Ten obrázek vážně vypadá divně. A má práce to rozhodně není!

Foto: Pixabay.com