Animáky mám moc ráda a i když jsou má telecí léta dávno za mnou, ráda si do kina na animák zajdu a vůbec mi není trapně. Na pixarovské V hlavě jsem se těšila už od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že se něco takového chystá.
Kamarádka Zuzka mě na film vytáhla do úplně prvního multikina, které bylo v Praze postaveno (tedy tak mi to alespoň říkala), na Hájích a já musím říct, že jsem si při příchodu do kina připadala jako v komunistickém Havířově… a samotný sál byl taky hardcore retro, jen škoda, že jsem neměla více místa na své dlouhatánské nohy.
Režie: Pete Docter, Ronaldo Del Carmen
Scénář: Pete Docter, Ronaldo Del Carmen, Meg LeFauve, Josh Cooley
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Diane Lane, Amy Poehler, Mindy Kaling, Bill Hader, Kyle MacLachlan, Phyllis Smith, Lewis Black, Richard Kind, Jess Harnell, Carlos Alazraqui, Frank Oz, Paula Poundstone, Bobby Moynihan, Josh Cooley, Flea, John Ratzenberger, Rashida Jones
Každý z nás má v hlavě jisté emoce, které ovlivňují naše chování, jinak na tom není ani Riley. Ačkoliv je u ní dominantní Radost, neobešla by se bez Strachu, Nechuti, Hněvu ani Smutku. Všechny její osobnost vyvažují a společně s ní prožívají vzlety i pády.
Co se ale stane, když se Riley s rodiči přestěhuje z milované Minnesoty do San Francisca a Radost se Smutkem se jaksi dostanou pryč z hlavního velína a u kormidla tak zůstane Strach, Hněv a Nechuť?
Rileyna veselá osobnost se začne pomalu hroutit, protože se zbývající emoce nedokážou dohodnout na tom, jak se nejlépe vypořádat s novým prostředním novým domovem i školou. Radost a Smutek se musí co nejrychleji vrátit zpátky, jinak bude zle…
V hlavě je další povedený pixarovský film, který je cílený hlavně na dětské publikum, přesto mi osobně přišel až zbytečně moc smutný a spíše nedětský. O vtipnost a pořádné hlášky není nouze (aka brokolice a její „jsem organická“), ale nekonečné fňukání Smutku mě při sledování neskutečně otravovalo, i když chápu, že přesně to byl také účel a jakési poslání filmu.
Místy mi film přišel až neskutečně roztáhlý, nudný a doufala jsem, že ta hluchá místa rychle zmizí. Za celé pojetí vnitřního světa Riley ovšem dávám oba palce nahoru, protože vymyšlené je to vážně skvěle… jen kdyby to nebylo tak otravné. Zajímalo by mě, jak to asi tak vypadá u mě v hlavě a co za sny mi mé filmové snové studio v noci přehrává. I koutek představivosti bych měla určitě pořádně pestrý.
Na filmu jsem byla v českém dabingu a vůbec toho nelituju, protože si animáky takhle daleko více užiju, po obrazovce mi moc titulek v češtině nelítá a já se můžu soustředit na všechny ty kouzelné detaily. Obrovské plus dávám i za předfilm Láva, který byl taky krásně česky nazpíván (anglickou verzi jsem si dříve pouštěla na Youtube) a hezky romanticky mě naladil.
V hlavě je film, který vás rozveselí i rozesmutní, ukáže vám, jak vás vaše vzpomínky utvářejí a jak vás ovlivňuje i vaše okolí. Ještě po odchodu z kina budete uvažovat nad tím, jak by to asi vypadalo u vás.
