Maturitní večírek

„Pokud něco neděláte prvotřídně, nedělejte to vůbec. Protože když není něco prvotřídní, nepřináší to zábavu ani užitek. A když něco neděláte ani pro zábavu, ani pro užitek, proč to proboha vůbec děláte?“
Robert Townsend

Já vím, já vím… slibovala jsem, že na sebe článek o Maturiťáku nenechá dlouho čekat. Jenže… se přihodilo pár věcí, se kterými jsem (ne)počítala… ale to je jedno, napíšu to teď – aby si to Nikitka mohla přečíst ^^

Jak to tedy bylo… Někdy okolo půl osmé večerní jsem s našima vyrazila směr Staré Město a modlila se, abychom tu hospodu našli rychle a nebloudili tam jako idioti. Bylo to v pohodě, našli jsme to na první pokus. Tak jsem vystoupila z auta a sedla si ven ke zbytku třídy. Trochu se poídalo, popíjelo apod… dokud mi nezačal zvonit mobil (ještě že mě neapadlo vypnout si zvuk) – volala Kivi, kde jsme, že si proni mám přijít… Tož jsem sebrala Martinu a vyrazily jsme hledat ztracenou Kivi. Našly jsme ji a pak se vydaly nazpátek…

Ještě pár minut po osmé (kdy měl ofiko maturiťák začínat) jsme sedli venku a povídali si – po té jsme se přesunuli dovnitř, abychom spatřili tu „nádheru“. Řeknu vám, že mnohem lépe mi bylo venku. Uvnitř to nebylo zase až tak špatné, mohlo to být i horší… ale co, hlavně že to bylo a že bylo co pít. Toho alkoholu tam teda bylo požehnaně…

A dokonce nám přinesli i „obložené mísy“, které vůbec jako mísy teda nevypadaly. Byly to jen talíře se salámy, sýrem, okurkou a tlačenkou a moc vábně to teda nevypadalo. Ale když už jsem ty čtyři stovky do toho vrazila, tak se toho snad najím, ne? Nehledě na to, že pít alkohol bez toho, abyste měli alespoň nějaký ten potravinový základ, je rychlá cesta k totálnímu ožrání. Což jsem sice chtěla, ale ne před svými (teď už bývalými) spolužáky a nedej bože by mě musel ještě tatík tahat do auta.

No, napila jsem se hodně. Hned ze začátku to byl Beton (tolik Becherovky a tak málo Tonicu… jako wow…) – myslela sem, že to se mnou už teď šlehne o zem… a pak už to jenom jelo. Neustále jsem říkala Kivi, že mě musí hlídat. Chodila se mnou na záchod, kde jsem jí na záchodové míse řekla, že se mi chce strašně spát. Vytáhla mě ven na čerstvý vzduch a tam jsme pak počítaly hvězdičky… no nevím, prej se mnou byla sranda. Vesele jsme všichni popíjeli, diskutovali a vzpomínali… Později přišel i prof. Brzóska, tak jsme si popovídali a okolo 24.hodině jsme se všichni sebrali a odjeli pryč. Většina lidí se stěhovala na Štěrbu za béčkem, někteří šli do Bizona a někteří domů.

Pro nás přijel tatík a po cestě nám říkal, že Dima v Eurosongu zatím nevyhrává, že vyhrává Řecko. Což mě s Kivi samozřejmě nakrklo… a ještě to, že mi tatík řekl, že tam Dimu dostal Putin… Putin? Blbost XD Ale pak když jsme konečně dorazili domů, v obýváků seděly segra s mamčo a koukaly na Eurovizi. A kdo vyhrál? Samozřejmě že Dima! S Kivi jsme zavřeštěly štěstím a objaly se. Vyhrál Dima… Chvíli jsme ještě mé rodině sdělovaly své zážitky a pak se odebraly ke mně do pokoje, kde jsme sledovaly nahranou Eurovizi a tak do dvou hodin ještě tlachaly.

A spinkaly jsme až do jedenácti. Byl to fajn večer. Mohl být horší a mohl být lepší. Ale hlavně že byl. Pořád mi ale nedošlo, že už je vážně konec. Že mě teď čeká něco jiného…

Foto: Pixabay.com

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge