Prej mám něco napsat…

… řekla Nikitka. Ale co? Mám si tady vylít své nasrané srdíčko? Mám nadávat na svět, jak je příšerný a že já nebohá jsem ta největší oběť? Mám nadávat? Vážně mám…? Tak já jdu na to ^^

Tuto sobotu jsem byla úplně sama doma. Slibovala jsem si od toho, že udělám plno věcí do školy, protože mě nikdo nebude otravovat. Inu… povedlo se to jen z části. Udělala jsem polovinu veškeré práce, kterou jsem si naplánovala. Ne, že bych na to hodila bobek… ale nějak jsem se časově přecenila. Dokázala jsem si, že robot vážně nejsem. Nevadí, příště to bude určitě lepší.

V neděli ráno přijel tatík s mou babičkou… a bylo po klidu. Ne, že bych babičku neměla ráda… to mám… ale přece jenom… když je člověk s nervama v deseti kýblech… neustálé otázky jej přivádějí k hranici šílenosti. Večer přijely mamča se ségrou, které si „výletily“ ve Vídni – ze zájezdů jsou vyléčené.

Pondělí bylo ve znamení „kdy už bude konec ?“ Přestože jsem do školy nešla na sedmou hodinu raní, celý den se mi neskutečně odporně táhl. Hodiny neměly konce! Písemku z biologie se mi podařilo totálně zvrzat, jelikož mě vážně nezajímá… a písemka z Psychologie byla opravdu hnusná. No co… tak to vysvědčení nebude úžasné – koho to zajímá? Hlavně že ho budu mít, no ne?

Úterní seminář byl tak vyčerpávající, že jsem byla ráda, že ho už mám za sebou. Poslouchat ty chytré kecy lidí z béčka je unavující. Pusu jsem únavou otevírala skoro nonstop. Ta škola mě vážně ubíjí. Už aby byl konec!

A co dneska? Dneska jsem se smála, jako totální idiot. A je mi to jedno. Vážně. Úplně jedno. Ať jdou všichni k šípku ^^

Už asi týden jen tak přemýšlím nad tím, co by kdyby… Plno věcí mě štve. Další srovnávací zkoušky se mi podařilo zvrzat, takže to vidím tak, že nakonec skutečně zůstanu v Karviné. A žurnalistice udělám pápá. A to mě příšerně štve. A mrzí. Moc mrzí. Cítím to jako jakousi nespravedlnost. Blbá nejsem… ale prostě se na mě štěstí opět vysralo. Taky mě dostal jeden člověk, který se zničehonic ozval po půl roce, jen proto, aby mě zdeptal tím, jak byl u stejných testů úspěšný. Mor na něho! A všechnu smůlu světa! Zaslouží si to -.- A já si zatím půjdu někam do kouta pěkně lízat rány a ujišťovat se, že se do Olomouce dostanu.

Tak ale… snad nebudu mít smůlu pořád a ten poslední termín se ukáže jako nejlepší a já se tam dostanu. Budu tom uvěřit! Co jiného mi teď zbývá?

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Jak udělat díru do věta aneb Maturitní slohovka levou zadní?

Tak. A mám to konečně za sebou. Maturitní slohovou práci.

Dneska jsem se nějak sama vzbudila okolo 5:08 ráno. A pak jsem už nemohla nijak zabrat, takže jsem poslouchala písničky na Evropě 2. A uvažovala and tím, jestli vlastně strach mám… nebo nemám. Asi jsem ten strach trošičku měla, protože jsem do sebe ráno nemohla nacpat ani ten termix. Ale podařilo se! Nacpala jsem ho do sebe!

Pak mě tatík odvezl v tom hnusném počasí ke škole a já hned u brány potkala říďu se zástupcem ředitele. Ředitel hned nasadil úsměv a ptal se mě, jak se cítím a takový ty kecíky. Bylo to fajn a zároveň strašně divný. Pak jsem šla do šaten, kde jsem se potakala s Janou a i s tou jsem pak vystoupala na naše patro. Rozloučily jsme se a já zamířila do naší třídy, kde jsem našla jen Jarka, který čučel do sešitu a snažil se na poslední chvíli něco do té hlavy vsoukat.

Po osmé hodině to celé začalo. Přišel třídní v doprovodu naší češtinářky. Dali se do vysvětlování atd. atd. Pak nám češtinářka ukázala maturitní témata, které předtím napsala na tabuli.

1. téma – Cynismus, senzace a rekordy – bulvární zpravodjaství
(úvaha – nevím, jak se to celé přesně jmenovalo)

2. téma – Jak udělat díru do světa
(fejeton)

3. téma – Osudové osmičky
(referát o meznících našich dějin)

4. téma – Hrdina naší doby
(povídka, „zbytečný člověk“ Lermontova přenesen do dnešní doby)

Vybrala jsem si 2, protože se mi líbila nejvíc. Popsala jsem 4 stránky a s výsledkem jsem docela spokojená. Jen mám strach, aby to byl opravdu fejeton. Tak co, posrala jsem, co se posrat dalo… a teď budu čekat na verdikt poroty. Doufám, že to dopadne dobře. Přece jenom – 5 mi snad nedá ^^

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Překvapivě… ještě žiju!

A mám v plán užít ještě hooodně dlouho.

Proč jsem se tak dlouho neozvala? Proč? Proč jen…? Jak jsem to mohla udělat té jedné miliontině obyvatelstva, která čte můj blog? Takhle sprostě vás opustit a nechat na holičkách… bez holiček… co to sakra ty holičky vůbec jsou? Holič je de facto kadeřník. Tak holičky budou kadeřnice? Znovu… Jak jsem vás mohla nechat bez kadeřnic!

Vidíte? Mohla 🙂

Holt to na člověka někdy sedne. Lenost. Nedivte se, ve škole na nás hážou jedno učivo za druhým. Píšeme písemky, jak… doplňte sami… ne, doplním to já – hotentoti! A tak vůbec jsem zaneprázdněná veškerým tím stresem ohledně přijímacích zkoušek na výšku apod.

Víte vy co? Nebaví mě to, normálně mě to nebaví… Fakt.

Tak třeba dneska. Dneska jsem byla na druhém termínu NSZ (Národních srovnávacích zkoušek) od společnosti SCIO. Zase jsem to měla na stejné střední zdravotnické škole jako poprvé… a kupodivu jsem byla ve třídě se dvěma stejnými lidmi co minule. Dar či prokletí? Prokletí! Jednoznačně prokletí! Nemohli mi tam ti pitomci od SCIA šoupnout Kivi nebo Nikitku? Ne! Oni mi tam šoupnou ty dva… arrrrgh -.- Raději více necementovat.

Jak to dopadlo? Začala jsem okolo 9. hodny testem ze ZSV. Dostala jsem číslo 2 ^^ Zdál se mi těžší než ten minulý – tak ale… tipsport. Pak okolo 11:15 začal test z OSP. Ta třída byla miniaturní a nás tam bylo 36 + 2 administrátorky! Jak sardinky! Tentokrát jsem měla číslo 3… a má spolusedící… Tu bych zaškrtila.

Pardon, jestli se náhodou (velice nepravděpodobné) ona osoba dostane sem na blog a přečte si o sobě. I když… těžko by jí to došlo. TA osoba byla příšerná! Jakmile přišel Analytický oddíl, začala tak zuřivě tím centrákem sepisovat zápisky, že hýbala celou lavicí a tím pádem také MÝM testem! Jak jsem se sakra měla soustředit, když se mi ty papíry pohybovaly nahoru a dolů?! V jednu chvíli jsem dokonce pozorovala, jak se mi katastroficky třepe voda ve flašce od Coca-Coly… Ale říct jsem jí nic nemohla – co kdyby mě ty ukrutně se tvářící administrátorky vyhodily? Raději nezkoušet. Ono vůbec… vždycky když nám jedna z nich nahlásila, že nám zbývá už jen 5 minut, všichni sebou leknutím škubli ^^ Tentokrát jsem měla verzi A a musím říct, že to bylo už od začátku poznat. Zdála se mi lehčí. I když… ten Kvantitativní oddíl – KO.

A po testech jsem hezky jela s rodiči domů, pak jsme zašli do restaurace a napapkali se a hodně přežraní jsme se odkolébali domů.

THE END

teda spíš

… to be continued …

P.S.: Continued asi tak za pár minut, kdy sesmolím další příspěvek o tom, na co jsem čučela v telce.

Zatím dumejte nad tím, co je to Převaděč spojitosti!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Ha ha… Hi hi… He he…

No chápete to? Ne? Já taky ne…

Dneska jsem šla do školy s vidinou odjebaných 4 vyučovacích hodin. A místo toho jsem se tak nasmála, že to není možný. A za všechno může jedno slovo – booby. Vrtá vám hlavou, co to vůbec znamená a co je na něm tak směšného?

Do včerejška jsem nevěděla, že takovéhle slovo existuje. A dneska mě dokázalo tolikrát rozesmát… díky Nikitce. Narazila na něj prej ve slovníku na Seznamu – kdoví jak. A co znamená?

Booby – nekňuba, blb, vůl, pitomec, přihlouplý, prostoduchý, cvok, hlupák, trouba, tupý, pitomý, nemehlo

V US slangu to znamená moula. Ale co je nejlepší, člověk by řekl, že v množném čísle – tedy boobies – to bude znamenat blbci. Chyba lávky. Slovník na Seznamu říká, že boobies znamená prsa ^^

Pozn.: Je to anglicky, kdybyste si toho ještě nevšimli.

A opakovala to celý den. Ani Kristova játra ji nezastavila! To byl jeden ROFL za druhým.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Aha!

Stalo se to, co jsem předpokládala. Dneska nás bylo ve škole jen… 15? 14? Nějak tak. Prostě málo. Tečka.

První dvě hodiny anglické konverzace byly děsný vooooopruz. Prostě děsný. Pak suplovaná hodina matiky – čeština! OMG! Takové opakování s/z a velkých a malých písmen. Hrůůůza. Pak suplovaná hodina fyziky – biologie? WTF. Skutečná hodina biologie obohacená nesmyslůplnou písemkou. Suplovaná hodina ZSV – biologie? Hodina češtiny s „dobrovolnou“ písemkou. KONEC! Uháním domů. Teda… neuháním, nýbrž jdu. Ale houby…. Zdrhám ^^

Přijdu domů a místo toho, abych se učila na další den, pustím si DVD. To je mnohem lepší, víte. A teď? Teď tu tak sedím u compu, sešity z češtiny leží vedle mě a mně se ten Humor a satira fakt nechtějí dělat -.- Ale časem se k tomu odhodlám.

P.S.: Ten doprovodný obrázek příspěvku přesně vyjadřuje mou „vnitřní myšlenkovou náladu“.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

LOLík

Já si prostě nemůžu pomoct… ^^ Ale tohle bylo teda vážně něco! Úžasná tečka za odjebaným týdnem. Vážně eňo ňuňo!

Hodina Španělštiny byla suplovaná. Bingo! Hodina Češtiny byla opakující a pěkně debilní! Bingo! Hodina Angličtiny byla… ta byla… taková volná?! Bingo! 3 hodiny jazyků za sebou. Nic hroznějšího být nemůže! Ale tak, nic moc se nedělo… Takže v kliiiidu ^^ A PAK přišly 2 hodny tělocviku! A to byla teda bomba -.-

Opominu-li to, že jsme se opět musely dívat na ty hnusné zjevy z béčka (holky, co si myslí, že jsou mnohem víc než ostatní), byly to megaroflovní hodiny. První hodinu jsme započaly v posilovně, kde jsme jako idiotky pobíhaly a skákaly po bednách, které vypadaly, že se co chvíli rozpadnou – ale nerozpadly se. Trapárna -.- Potom jsme zamířily do tělocvičny, kde jsme se chopily volejbalové sítě, že se bude hrát volejbal. Bylo nás 11, tak jsem řekla, že já hrát nebudu – stačilo, že jsem se mordovala s tou sítí. A hra započala. Takhle jsem se nezasmála pěkně dlouho. Naše třída absolutně neumí hrát volejbal! Ale té srandy… Třešnička na dortu byla, když se holky několikrát míčem strefily do naší tělocvikářky, přestože kvůli té ohroženosti několikrát změnila „místo pobytu“. Prostě, osudu neutečete ^^

Domů jsem pak šla taková… zmordovaná (unavená) – i když jsem ten volejbal vůbec nehrála. Já se pořád jenom smála – z toho mě docela bolely břišní svaly. Dorazila jsem domů a díky tomu teplu venku jsem se odebrala přímo pod sprchu. Teda ale… ten tělák byla fakt síla.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Španina je hnus -.-

Den jako každý jiný? Ne, ani náhodou! Byl to jeden z těch hnusných čtvrtků, kdy ve škole tvrdu až do půl páté a mé oči neustále koukají na stav hodinových ručiček.

Začalo to celkem normálně. Dvě hodiny nicnedělání… pak dějepis, biologie a pak… PAK Španina! Písemka! Fuj tohleto! Mrcha jedna nevycválaná… Takové hnusné otázky tam strkat -.- Uškrtit, uškrtit!

Pak následovala čeština, kde jsme dosti chaoticky probírali historický vývoj českého jazyka… Potom přišla dvouhodinovka dějepisného semináře a já se modlila za brzký konec. Přišel až o půl páté… pozdě.

Mě už ta škola vyloženě nebaví. Nerada tam chodím… nerada poslouchám rádoby názory mých spolužáků… nerada jsem v jejich společnosti. Jsem dost zaponorkovaná -.- Už potřebuju něco jiného!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Co jen napindat nového?

Pindy… pindy… pindy…

Taky si sem budu psát příspěvky, jak dlouhé se mi zlíbí! Nejsem jedna z těch bloggerek, co se snaží být IN a nacpe si na svůj blog všechno, co je zrovna COOL. Hážu si sem věci, co mě zajímají a baví. A když nemám co říct, nepíšu sáhodlouhej příspěvek a vyjádřím to pár větami. Když jsem nasraná, napíšu si sem nasraný příspěvek. Má vůle není nikým a ničím okleštěná – je svobodná! Tak a teď k věci…

Dneska jsem vůbec do školy chodit nemusela. Jediná hodina, kdy jsme se pokoušeli učit (jen pokoušeli, protože v tomto předmětu se neučíme podle regulí nikdy), byla angličtina. A pak následovala jedna nudnější hodina za druhou, kdy jsme měli volno a mohli jsme dělat něco, co by nerušilo zbytek třídy. A jelikož mi Kivi přinesla knížku od Kaplického, Kladivo na čarodějnice, začala jsem číst. Jenže jsem se na tu četbu nějak nemohla soustředit. Z velké části zaviněno tím, že ty dvě roury furt kecaly a smály se a pak díky tomu, že mi neustále hlavou zněla písnička od Cascady (Song týdne no.6 v menu). Já se té písničky prostě nemůžu zbavit. A vlastně ani nechci.

Teď sedím doma a ani za mák se mi nechce podívat se na španělské reálie – nebo snad na sešity z češtiny. Nějak mi jsou zítřejší písemky putna. Asi se na to učivo kouknu až později. Ale co mi teda není putna, jsou dvě hodiny semináře odpoledne! Zase ve škole tvrdnout do půl páté. To je jako za trest… fakt.

Navíc… vypadá to, že plno mých spolužáků se v pátek ve škole vůbec neukáže. By mě zajímalo, kolik nás tam vůbec bude. A i Kivi se rozhodla příští týden bulat. Co já tam v té škole budu sama dělat? Myslím si totiž, že to bulne i naše známá bulačka, Nykyshek. Asi si tam přitáhnu nějaké manuály „Jak sestrojit bombu“…

P.S.: Mám takhle pindat? Dostavila se spokojenost?

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Máte X Factor?

Já mám Factor… XY! Teda… to není faktor, ale spíš 23. pár chromozomů ^^ Ne! Já jsem ten X Factor! Všichni hledají, ale marně! Mě může najít jen ten, kdo ví, kde bydlím. A to ví asi jen… *počítá* 30 lidí -.-

Kruciš! Budu prozrazena! Jak se vypořádám s tím neustálým naháněním kvůli podpisům? A co všudypřítomní paparazzi? Může někdo tak velkou slávu vůbec unést? Zhroutím se z toho snad jako bývalá popová princezna Britney? Zjistí mi taky nějakou psychickou vadu? Žeby konečně…? Konečně budu vědět, že za všechny blbosti, co jsem v životě udělala, může můj faktor, X Factor!

Tak dobře, měla bych se uklidnit, jinak si nebohý náhodný internetový brouzdař řekne, že jsem se ze všeho zcvokla. Možná že by ani nebyl daleko od pravdy. Tak ale… chci se bavit o včerejší české X Factorové premiéře.

Ha! Kdo z vás koukal? Přiznejte se! Já teda jo a vůbec se za to nestydím. Jednou mi jeden známý o Superstar řekl, že to je jenom banda idiotů. Ále co… ať už jsou tihle soutěžící vážně idioti nebo ne, mě to vážně bavilo. Nehledě na to, že jsem se do školy hovno naučila (to prostě nešlo). Mám ráda hudební soutěže (i když 3 řady Superstar bylo už i na mě dost… pfujt!), mám ráda hudbu, tanec… zpěv. Těším se na další díly a hlavně na Leoše. Ať už ho máte rádi nebo ho nenávidíte, jeho a Patrika Hezuckého fakt zbožňuju (a samozřejmě jejich pořad na Evropě 2).

Můj faktor X opět nezklamal ^^

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Pozabíjet málo

To je prostě příšerné!

Včera nám na celých 9 hodin prostě vypnuli elektřinu! Ale ne kvůli té vichřici, co zuřila venku! Bylo to asi jen tak! Protože v celé Karviné byly bez elektřiny pouho pouhé 3 ulice! A z rovna my jsme byli v jedné z nich. Tomu se říká prostě pech… a to s velkým P.

Takže mě ta ztráta elektřiny prostě donutila jít se učit. A to češtinu. Možná bychom takovéto výpadky elektřiny měli mít mnohem častěji. Ono bych se možná i něco naučila. Každá trampota dokáže přinést něco dobrého.

Achich ouvej…

A od toho výpadku nám furt blbne internet -.-

Foto: Pixabay.com

Continue Reading