NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ.

Fuj tohleto! Co jiného se na to dá říct?

Vejdu do školy (Střední zdravotnická v Ostravě – Vítkovicích), proderu se houfem studentů, mávnu na známé távře a začnu se hledat na seznamu, kde že to jako mám konat zkoušku. Najdu se a zajásám, když zjistím, že ve stejné místnosti je i Kivi. To by tedy bylo. Najdeme třídu a vhrneme se dovnitř. Mám číslo lavice 8 – fajn – identifikuju se, rozdám pár autogramů a jdu vyplnit dotazník. Kolik přihlášek si hodláte podávat? Na které školy? Která je podle vás nejlehčí… nejtěžší… bla bla bla… Dosažené vzdělání rodičů? Odevzdám dotazník, dostanu záznamový arch. Poučení o zkoušce, úsměv do objektivu fotoaparátu administrátora, rozdání testů (dostala jsem variantu B – a řekla bych, že byla těžší, než varianta A.) a jede se!

První otázka… ajajaj… druhá otázka…. ojojoj…. třetí otázka… uch ich och…. přeskakuju na otázku desátou… dvacátou… kapička potu stéká po čele. Přichází nepříjemný pocit a věta – Jsem v perdéli! Uběhne prvních 35 minut, něco v záznamovém archu zaškrtáno je – jde se na oddíl druhý. Modrá akotovka sem, bronzová medaile tam… mysli! Mysli! Uběhne dalších 35 minut – přichází třetí oddíl. Ouha! První otázka… dvacátá otázka… třicátá otázka… koukám na pár židlí před sebou. Konec testu, odložte pisadla!

Podivně nepříjemný pocit – zvorala jsem to…!?

Sejdu se ze zbytkem. Prezentuju své prvotní pocity a docházím ke zjištění, že i ostatní to viděli podobně (ne-li stejně) . Posilním se jídlem a jsem připravena na test ze ZSV. Povedu si snad líp? Nacházím učebnu (opět jsem v ní s Kivi), usedám do podivné židle, která se nakonec ukáže jako úžasný zabíječ času (vozím se sem a tam). Opět se identifikuju, rozdám pár autogramů, zašklebím se do objektivu, rozdají se testy a začnu se testit.

První otázka… obočí vyletí nahoru… druhá otázka… obočí sletí dolů… otočím na otázku poslední. Ha! Dějepis! Zaškrtávám svou dopověď do záznamového archu… a další…a další. Uběhne 30 minut testu a já jsem hotova. Co nevím, nezaškrtávám – body se ubírají. Půl hodiny se vozím na židli sem a tam a koukám na podivně znetvořenou maketu kostry (hlavu má na půl, chybí ji kus nohy, žebra má nějak divně…). Konec testu, odložte pisadla!

Oddychnu si! Konečně! Konečně to mám za sebou! A upaluju pryč ze Zdravky. Informuju rodiče o mém zvorání testu a hned mám lepší pocit. Po cestě z Ostravy s holakam rozebíráme testy. Zjišťuju, že mám alespoň něco dobře. Uff!

Další testy? V březnu… Jdu na ně? Jasně – jdu do toho! Doufám jen, že tentokráte mnohem lépe připravena!

Foto: Pixabay.com

Fuj… fuj… a zase fuj. Do pondělka nechci školu ni vidět. Chci mít dostatečný prostor pro obrovskou stresaci (vymyslela jsem nové slovo – vysvětlení: představte si obrovský neutuchající stres – tak to je ono ^^) před srovnávačkama.

A taky mě nebaví neustále se šrotit, když vám potom stejně vaše učitelka po hodinové písemce, kam jste vypsali všechno, co jste věděli, řekne, že je ráda, že jsme to opakování vzali takhle svědomitě a že si tu písemku můžeme nechat – nebude za ní známka. Šmarjá! Zabít vážně málo!

Takovéhle podrazovky já přímo nesnáším. Kdybych to věděla, nepíšu tak zběsile a doma se připravuju na seminář ze ZSV, ve kterém jsme neočekávaně psali. Hňupi jedni! Že je to baví, takhle nás tyranizovat! Baví -.-

Už se nemůžu dočkat těch jarních prázdnin, potřebuju je jako sůl, jako ryba vodu, jako Dr. House svého Wilsona! OMG už blázním… zase… Prostě poslání tohoto příspěvku je – pryč se školou!

Foto: Pixabay.com

… ještě aby ne! Kvůli vysvědčení se přece nebudu trápit!? Jasně, mohlo to být lepší (jako ostatně vždycky) – ale na druhou stranu to taky mohlo být i horší. A to to rozhodně není. Řekla bych, že mé vysvědčení je docela ucházející.

Byl to den jakjo každý jiný. Jen byl „obohacen“ rozdáváním vysvědčení. Pomalu ale jistě docházím ke zjištění, že některé lidi u nás ve třídě nemůžu vystát. V některých momentech mám takovou silnou chuť někoho z nich za ty blbé kecy a ksichty zmlátit, že to… vážně není možné.

Ty rádoby vtipné poznámky ve mně vyvolávají zatnutí pěstí a nepříjemné až vražedné pohledy. Prostě si nemůžu pomoct. S jakou radostí já bych některé pořádně nakopla… jen aby jim ten jejich samolibý úsměv slezl z obličeje… arrrgh!

Ale tak – zpět k vysvědčení. Za své známky se nestydím a pro svůj lepší pocit si je sem rovnou vypíšu. Možná, že se ten lepší pocit po dopsání dostaví…

Chování – velmi dobré
Prospěch v povinných předmětech

Český jazyk – chvalitebný
Anglický jazyk – výborný
Španělský jazyk – chvalitebný
Biologie – dobrý
Základy spol. věd – výborný
Dějepis – výborný
Matematika – dobrý
Fyzika – chvalitebný
Tělesná výchova – výborný
Základy logiky – výborný

Prospěch ve volitelných předmětech
Konverzace v angl. jazyce – chvalitebný
Seminář z dějepisu – výborný
Psychologie – výborný
Základy spol. věd – výborný

A je dokonáno! Všechno, co se posrat dalo, se už dávno posralo a teď mě čeká jenom krásný a ničím neušený život ^^

Ale houby s octem!

Teď přichází období, kdy budu makat nejvíc. Ale já to zvládnu. Musím si věřit. Musím si zvýšit sebevědomí – Kivi říkala, že mi dá rychlokurz zvyšování sebevědomí… a ono furt nic.

P.S.: Tak ten lepší pocit se teda ještě nedostavil…

Foto: Pixabay.com

Člověk si řekne, že by ho některé věci nemohly vyhodit z rovnováhy, že chování některých lidí už zná, že ho pomalu už nemá už překvapit. Opak je však pravdou.

Dneska mě pár jedinců naší třídy dokázalo natolik rozhodit, že jediné, co jsem chtěla, bylo, jít domů. Prostě jít z té strašně ohavné třídy domů. Jít domů a dát se do pořádku. Uklidnit se. Rozdýchat to.

Teď si říkám, že jsem musela být vážně dost mimo, že mě dokázalo něoc takového rozhodit. Ještě že mám své dvě holky- Nikitku s Kivi. A že z části i kvůli mě (hlavně případě Nikitky) zabulaly dvě hodiny. Však kdo nutně potřebuje angličtinu a matematiku? Nikdo.

Nemohla jsem v té třídě vydržet už ani chvilku navíc. Po tom co se převážně díky dvěma idiotům mužského pohlaví rozhořela ve třídě ostrá debata nad tablem. Vážně… pozabíjet málo… Ale pro malého Jardu a velkého Martina je toto chování víc než typické. Plno keců a skutek utek… kritizovat je vážně baví.

Na každého jednou dojde. A já doufám, že zrovna na tyto dva dojde co nejdříve – ať z toho mám nějaký užitek i já.

To byl nejhorší den, který jsem v novém roce ve škole zažila. Prostě hrůza hrůzoucí… Snad bude zítřek lepší.

Už je to tak! Jednou si člověk řekne, že by se na něco taky mohl vysrat, ale ono to prostě nejde! Ten debilní osud musí vždycky zasáhnout v tu nejnevhodnější chvíli.

Když jsem ráno cela nasraná šla do školy (nasraná na to, že musím jít do školy a navíc ještě na sedmou -.-), říkala jsem si, že by ten dnešek mohl být celkem v klidu… Ale hovno! Poslední dvě hodiny češtiny mě totálně odrovnaly!

Máme už totiž úžasný plán na sepisování písemek z maturitních témat:

Literatura
5.2. – Česká literatura od 9.st. do r. 1415
7.2. – Česká literatura od r 1415 do r. 1781
8.2. – Národní obrození

11.2. – Májovci
12.2. – Venkov v literatuře 19.st.
14.2. – Světová a česká literatura na přelomu 19. a 20.st.
15.2. – Romantismus

25.2. – Česká poezie 70. až 90. let 19.st.
26.2. – Druhá světová válka v literatuře
28.2. – Česká poezie v období mezi dvěma válkami
29.2. – České divadlo mezi dvěma válkami

3.3. – Česká próza v období mezi dvěma válkami
4.3. – Všestrannost Čapkova talentu
6.3. – Osobnosti světové literatury 20.st.
7.3. – Česká poezie od r. 1945 do současnosti

10.3. – Česká próza od r. 1945 do současnosti
11.3. – Balada + Humor a satira
13.3. – Vývoj žurnalistiky
14.3. – Spisovatelky v české literatuře

17.3. – Historické náměty
18.3. – České divadlo od nejstarších dob do r. 1918
20.3. – Nejstarší literatury

25.3. – Vývoj kinematografie
27.3. – České drama od r.1945 do současnosti

Mluvnice

15.1. – Jazyk obecně + lexikologie
4.2. – Hláskosloví + Morfologie

Nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku….

Jak tohle mučení může nědko vydržet?

Nemůže… já se z toho zhroutím!