Jízda MHD je jedno velké dobrodružství

Abych se přiznala, nikdy jsem v Karviné extra MHD nejezdila, protože jsem většinou měla všechno v okolí v docházkové vzdálenosti, nebo mi nedělalo problém si někam dál raději zajít, než abych si musela platit nějakou jízdenku či rovnou měsíční lítačku a tak dále. Když jsem potřebovala do školy, došla jsem tam, když jsem potřebovala do obchodu, došla jsem tam. Ne, že bych byla takový škrt, ale tak nějak mi to přišlo zbytečné, navíc chodím ráda.

Pokračovat ve čtení

Polovina léta v čudu a bez moře

Ryba je kámoš, ne žrádlo!

Už je půlka léta pryč a já mám pocit, že si ho nevyužívám naplno, jak bych mohla a jak bych hlavně chtěla… Mé týdny se skládají z toho, že chodím do práce, po práci do fitka, doma vaření oběda na druhý den do práce a večeře, věčer blogování, kniha, film nebo seriál, pravidelný telefon s mamkou, spánek. Ačkoliv jsem činná až až, nějak mám pocit, že mi něco v létě uniká. Nějaké dobrodružství, akce, blbnutí, pořádný odpočinek.

Pokračovat ve čtení

V Praze je (prý) blaze

Nám maloměšťákům leze všechno pražské na nervy. Proč? Protože v médiích se většinou mluví jen o Praze. Jak má Praha málo peněz na to a tamto, jak Praha (ne)zvládá vysoké letní teploty, jak se Praha stále úplně nevzpamatovala z ze stoletých záplav… O zbytku republiky se zase tak moc nemluví, pokud nejde o vraždu, krádež, požár nebo zpronevěru. Jistý centralismus se dá chápat, ale někdy je toho na chudáka obyčejného nepražáka přece jenom dost. Všeobecně tedy vůči Praze panuje jakási nechuť.

Pokračovat ve čtení

Být tak na chvíli princeznou

Před týdnem jsem se vrátila ze své zasloužené dovolené z Londýna a ačkoliv jsem se ještě neprohrabala všemi fotkami, abych konečně mohla udělat všechny tématické články na všechny své blogy, jak mám v plánu, tenhle jsem si nemohla nechat ujít i kvůli tomu, že jsem díky nedělní kino akci, kdy bylo vstupné za 50 Kč, zašla s Týnkou znovu na Popelku.

Pokračovat ve čtení

Milá pasová pneumatiko, odejdi v míru

Už je to více než rok, co tady v Praze chodím do fitka. Snažím se jej navštěvovat alespoň třikrát do týdne, aby se mi to členství vyplatilo, ale kolikrát jsem ráda, že jdu poctivě dvakrát. Abych se přiznala, nikdy dřív jsem do fitka nechodila, všechno začalo až mým přestěhováním do Prahy a taky tím, že jsem díky sedavému zaměstnání cítila, že tělo potřebuje také jiný pohyb než jen klikání myší.

Pokračovat ve čtení