Člověk by si myslel, že když je v hlavním městě tolik obchodů a je jedno jestli malých nebo velkých, snižuje se možnost nekonečné fronty, s jakými mám zkušenosti spíše z Karviné. Ani náhodou…
Potvrdilo se mi to už několikrát. To si tak jdete do supermarketu koupit jen pár věcí s dobrou vírou, že najdete pokladnu, kde skoro nikdo nebude, anebo bude mít obchod samoobslužené pokladny, které do větších supermarketů začínají chytře přidávat. Někdy vám ale ani jedno ani druhé nepomůže, protože v té frontě zkejsnete i tak.
Jako se to nedávno stalo mně. To jsem si tak šla po fitku jen něco malého koupit na jídlo a domů do místního obr Tesca… jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že večer funguje jen 5 pokladen a všude jsou fronty dlouhé jako by se lidi snad rozhodli dělat hada na párty. Ještě horší to bylo ve chvíli, kdy jsem viděla tu dlouhatánskou frontu tvořící se u samoobslužných pokladen. Snaha rychle nakoupit a rychle zmizet tedy byla marná.
Místo toho jsem společně s kamarádkou stála 30 minut ve frontě, která se posouvala šouravými krůčky, jelikož jedna paní se rozhodla nakoupit snad vše, co v obchodě měli a ještě vše na pojízdný pás přesouvala stylem, že si vše naskládala do prázdných papírových krabic od kdečeho, přesunula to na pás a pak celý proces opakovala, když svůj nákup takto přemisťovala zase zpátky do vozíku. Nedělám si srandu. Museli byste to vidět.
Na druhou stranu jsme ovšem ve frontě navázaly docela příjemné chvilkové přátelství s lidmi před námi i za námi. Založili jsme takový náš malý frontový gang a z toho hysterického čekání jsme se už pomalu smáli každé blbině. Nevím, jestli je to specialita Prahy, ale nepamatuju si, že by se mi v Karviné nějaké takové frontové souznění událo. V Praze se mi to stává poměrně často.
Buď prostě přitahuju podobné exoty, anebo jsme na to tady v Praze už všichni zvyklí a víme, že se to rychleji nepohne, protože náhody neexistují a pokud ano, vždycky se nějaká podobná lapálie uděje právě vám. Je to prostě pech.
Foto: Pixabay.com
