Přežila jsem to!

Bohužel či bohudík?

Řekla bych, že obojí. Na to, že jsem dneska měla psát písemku ze 3 předmětů (ani na jeden jsem nic neuměla), a nakonec jsem psala jenom z jednoho…

Co jsem to vůbec chtěla říct? Dřív, než jsem začala s psaním té divné věty?

V poslední době zjišťuju, že o něčem zaujatě kecám a pak najednou nevím, co jsem vůbec chtěla říct. Skleróza?

„Umřela stářím…
… ták mladá.“

Já už to v té škole nemůžu vydržet. Někdy mám pocit, že se tam zblázním. Fakt! Už aby byl konec. Jinak se mi tím stresem rozskočí hlava! A to bych vážně nechtěla…

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

Tak zase nic moc…

… jsem v tom Avionu v Ostravě teda nekoupila. Na to, že jsme tam jeli kolem deváté (asi… orientačně) a domů se vrátili tak kolem půl čtvrté (opět orientačně, už mi nějak paměť neslouží…) – nic moc jsme nekoupili. Myslela jsem si, že toho nakoupíme víc… Ale ono prostě ne! Koupila jsem si jenom 3 trička a i ta trička dohromady stála okolo tisícovky. Strašné… jak i hloupé tričko může stát 3 stovky.

Ale i tak se mi zdá, že ten Avion nemá pořádně už co nabídnout. To i ten menší obchodní komplex ve Zlíně toho nabízí mnohem víc. Strašné…

Nechce se mi lautr nic na zítřek učit. Prostě… absolutně nic!

Ani do té školy se mi nechce -.-

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

Řekněte ááááááá

Dneska mě mamča dotáhla k mé nové doktorce. Abych si založila novou zdravotnickou kartu a taky změnila nemocniční prostředí… a tak vůbec.

A proto jsem vstávala o půl sedmé a poslušně ťapala tím hnusným deštivým mrazivým počasím k doktorce. Moje první opravdová lékařská prohlídka v tomto roce! Wow! A hned jsem musela vysolit 30 korun. Teda… vysolila je za mě mamča… ale i tak jsme solily. Mně to spíš než jako vstupní prohlídka připadalo jako zpověď. Doktorka je celkem milá… ale hotová vyzvědačka! Stejně si myslím, že si za pár let budu zase měnit doktora, jelikož svou novou doktorku určitě přežiju. A vypadá ot tak, že to moc dlouho trvat nebude. To je… jako bych měla třetí babičku nebo co… Příšerný pocit.

Po prohlídce jsme šly do Kauflandu a nechaly tam okolo tisícovky. No… i ty sladkosti holt něco stojí ^^ No a asi od desíti hodin ráno sedím tady u compu a sepisuju maturitní témata. A už toho mám plné kecky! Nenávidím ekonomii! Nenávidím, nenávidím, nenávidím…!

Pozn.: Najít způsob, jak konečně zavřít hubu své mladší sestře, když začne kefrat o přístupu k počítači. Na nájemnou vraždu nemám dostatek peněz.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Nemoc kolem mě

Tohle je vážně rekord. Nebyla jsem nemocná už skoro dva měsíce. Což je u mě vážně divné.

Kdy už si konečně zajdeš vyzvednout tu zdravotní složku (kartu)? Žádanku jsi dostala už před měsícem! Kdy tam zajdeš? Než tohleto poslouchat neustále dookola a vysvětlovat, že na to prostě nemám čas a ani náladu… zašla jsem si dneska ráno pro tu kartu.

I to počasí mi hrálo do nálady – pršelo, zima byla, foukal vítr… strašný. Ale šla jsem! Počasí mě přece nezastaví!

Zastavilo mě něco jiného. Sestřička. Když mi v čekárně přecpané malými nemocnými dětmi řekla, že to bude trvat. Inu, co mi zbývalo jiného? Našla jsem si to nevzdálenější místo v čekárně a čekala na kartu. A to mi mamča říkala, že mi sestřička jen dá kartu a já půjdu… houby! Místo toho jsem koukala na dávící se a silně chrchlající děti. Mám děti ráda. Ale já chytnu vždycky nějakej ten zasranej bacil a druhý den ležím v horečkách a nemůžu se hnout! A za to mi ta karta vážně nestála. Nehledě na to, že všichni v čekárně na mě koukali, jako na exota.

Tak po hodině jsem i s kartou pelášila domů a byla jsem ráda, že se na mně zatím žádný bacil neprojevil. Být dospělá je někdy opravdu strašná fuška.

P.S.: Ten obrázek vážně vypadá divně. A má práce to rozhodně není!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Ha!

Ha! Tak přece jenom!
Přece jenom jsem se dokopala k nějaké té činnosti související se školou.

Co jsem udělala? Seminární práci do dějepisu! Juchůůů….
*radostně poskakuje po pokoji*

Ale dalo mi to fakt práci. No… upravit mou seminárku z loňského roku dalo fakticky strašnou práci. Hele, já nepoužila tutéž semirnáku… já z ní jen vycucla to potřebné – tedy W. Churchilla. A jsem s tou prací docela spokojená. Ale jen docela. Má 12 stránek a děsně divný úvod se závěrem.

Když mě tak příšerně nebaví psát do úvodu – Vybrala jsem si toho téma seminární práce, protože… – nebo v závěru – Při tvorbě seminární práce jsem se toho hodně dozvěděla o W. Churchillovi, je ho životě a jeho politice… Vždyť je snad jasné, že jsem si vybrala Churchilla kvůli jeho jménu a jeho činům! Tak proč mám ze sebe ještě k tom udělat debila, když se snažím seminárk unějak uvést a pak i uzavřít. Prostě blbost. Fakt. Kdo tohleto vymyslel je asi totální pošuk. Nebo chce týrat nebohé studenty, co jsou tak vystresovaní, že už neví, co by kam napsali, aby to vypadalo dobře.

Prostě seminárky fuj!

Foto: Kaboompics.com
Continue Reading

Posedla mě lenora!

Jo, jak jinak byste vysvětlili to, že jsem od pátku do školy udělala velké hovno? Neudělala jsem prostě nic! Ani ň! A to té práce nemám zrovna málo.

A jsem tak blbá, že si ještě přidělávám další. Co já jsem to za exota? Cvok jsem! Jinak to pomatení mysli ani popsat nedokážu. Ale v pondělí… v ponědlí už něco musím udělat! Prostě musím! A basta… bez fidli!

Mám strach z těch zasraných výsledků NSZ. Co jsem slyšela z různých stran… je to síla. Ještě stále ale mám čas na podání si dalších přihlášek na výšky. 5 jsem jich už podala a nevím, kam ještě bych se mohla kouknout.

A ty mé výsledky NSZ budou děsivé. Hotový horor… Bojim, bojim… *fňuk*

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Volno! No chápete to?

Juchůůůůů!!!!
Konečně je to tady!!!!
Konečně!
Volno!
Mám na týden od školy pokoj!
Juchůůů!!!!

….

Co budu dělat?
*zděsí se*

Možná se konečně dostanu k četbě Harryho Posery! Knížku mám koupenou už cca týden a ještě pořád jsem si ji nepřečetla. A to je skandální! To se musí napravit…

A taky musím sehnat nové CD od Simple Plan, jinak to asi nepřežiju!

Zjistila jsem, že jsem vážně dost závislá na compu. Já už bez něj nedám ani ránu. Veškeré věci, které tvořím, tvořím na compu! A bez přístupu na internet nemůžu žít. Jsem závislák. A líbí se mi to ^^

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

Valentýn? Děkuji, nechci…

Já nevím… má to cenu? Rozepisovat se tady o tom, že Valentýn je úplně obyčejný den a že ten svátek je hotová blbost? To už dneska udělalo X bloggerů. Jasně, je to příšerně komerční a odpudivé. Ale co v dnešní době není? Cokoliv, na co se teď kolem sebe kouknu, je výsledek komerčnosti.

Já sama Valentýn nevnímám nijak jinak, než jako další den, který někteří „uctívají“ a mě to míjí. Jo, líbí se mi plyšáci se srdíčky a nápisy I love you. Taky si koupím nějaké ty gumové bonbóny ve tvaru srdíček a pošmáknu si na nich. Zakoupím si nějaký slevněný romantický film. Obchody se holt předhánějí s nějlepšími nabídkami valentýnského zboží, tak proč toho nevyužít?

Když mi to neubližuje, proč se tomu vyhýbat. Možná jednou taky budu poblázněná, jako ty všudesecumlající páry. Jen doufám, že to bude za hodně, hodně dlouho.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Dokážete se ztrapnit?

Já teda dokonale. Vážně… to byl trapas za všechny sestercie -.- Ještě že je stužkovák jen jednou za život (pokud neopakujete ročník).

Co já jsem na tom stužkováku sakra dělala? Fajn, chtělo se mi strašně smát… no a co jako ^^ A Kivi mě neustále ujišťovala, že Jarek i jiní se ztrapnili víc. Budu jí věřit. Co jiného mi ais tak zbývá? Ale až budu mít to DVD u sebe, schovám ho do nejspodnějšího šuplíku svého stolu a založím ho hromadou sešitů. Tak aby ho nikdo kromě mě nenašel. Jestli jsem tohle vyváděla na stužkováku, co budu dělat na maturiťáku? Ehm…

Ale Alan jede! Fakt jo… ta jeho vrána a ten tanec… wow jako!

Pozn.: Ve škole jsme se dívali na záznam stužkovacího večírku. Děs a hrůza! A strašná prdel!!!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Žblept…?

Gumové kachničky na vás! Na vás všechny, abyste věděli!

Co má nebohý studentík dělat, aby se v tom zasraném světě nezbláznil? Ha! Neučit se! A vést sáhodlouhé hovory s gumovou kachničkou o nekonečnosti vesmíru. Nebo si zkoušet monolog o zavraždění češtinářky před zrcadlem.

Život je někdy vážně divnej…

Co to zase kecám…? Raději neřešit. Tak jsem dneska zase brouzdala po netu a na Studentském městečku jsem našla něco, co mě zaujalo:

Mezilidské vztahy a životní osudy mladých lidí? Tak s takovým konceptem přichází nový internetový magazín pro mladé Deelay.cz. Redakce projektu si dává za cíl prostřednictvím internetových stránek prezentovat životní styl mladých. Zda se jí to podaří, ukáže až čas.

Otevřela jsem si teda ony stránky a jako… WOW! Jdu do toho! Teda… jdu se tím prokousat ^^

Takže… kousání zdar!

No nazdar…!

P.S.: Toto je příspěvek totálně o ničem. Je sepsán za účelem zabití, dobití a ubití pár minut. A hlavně… nechce se mi jít učit se tu češtinu!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading