EPI = extrémě podivné individuum
Tak mi do konce brigády zbývají už jen tři dny. To se už přežít dá, no ne? ^^ Řekla bych, že ano. Když už jsem přežila těch dvacet dnů, nějaké tři mě přece nerozhází.
Jaký byl dnešek? Docela v pohodě. V práci jsem opět natírala kola tectylem (průmyslový vosk) – taková ta velká. Bylo jich asi něco kolem třicítky. A krom toho, že všude byl ten pidi mini odporný hmyz, který byste nejraději rozplácli obrovskými novinami, byl celý den taky pořádný hic. A mně to bylo úplně fuk. Přemýšlela jsem totiž nad knížkou, kterou právě čtu.
Nedávno jsem na ni narazila v knihkupectví. Jmenuje se PinkMuffin @BerryBlue – Předmět: Zatoulaný e-mail. Napsali ji Hortense Ulrichová a Joachim Friedrich. Celkem dobře se čte. No vážně ^^ A musím ji dočíst co nejdřív, protože jsem si od sestřenky půjčila Zatmění (třetí díl ságy o Isabelle Swanové) a už se na ni fakticky třepu. Až mi dojdou peníze z brigády, chtěla bych si zakoupit ty tři vyšlé díly v CZ (nevím, jestli bych si je sehnal i v EN). Je to taková má nová posedlost, mno. Taková obdoba mého šílenství okolo Harryho Pottera. Alespoň se má člověk nač těšit…
Já se vlastně v poslední době těším na vícero věcí. Tak kupříkladu na to, že si s největší pravděpodobností budu zřizovat internetovou doménu. Ne, že bych byla takový super-programátor. Ale víte co, když už budu studovat tu manažerskou informatiku, měla bych se taky pomalu začít učit, že. Já jsem sice s informatikou docela dobrý kamarád, ale prozatím pouze kamarád. Musí ze mě být víc. A v tom mi snad pomůže Honza. A já mu tak trochu vypomůžu se zařizováním pokoje (mimo jiné).
O tom jsem taky ještě nekefrala… Za peníze z brigády si chci nově vybavit svůj pokoj, když už tady zkejsnu na výšce. Chtěla bych si jej vymalovat a koupit nový psací stůl a postel. Uvidíme, co mi na to řeknou mé finance. Snad budou souhlasit.
Jinak… jsem úplně nadšená ze svého mobilu. Jen mám strach ho zatím někam nosit – do práce určitě ne, tam bych taky mohla mít hned po něm. Ále… to se poddá.
Á… vlastně ještě něco…. docela důležitého. Dneska jsem s tatíkem z práce jela do Autoškoly (ta na univerzitním náměstí), abychom vyzjistili co a jak. Ono totiž… mě s tím totálně naštvala má máti v neděli na oslavě. V poslední době je totiž premanentně naštvaná a já už toho mám plné kecky. Málo mi stačí „ke štěstí“ má často agresivní sestra, únava z brigády a pozdější lenivost a k tomu ještě mimonní tatík… Inu, rodinu si člověk nevybere.
Ale zase tak špatně na tom nejsem. Mám neskutečný přesvědčovací talent. Vážně.
Foto: Kaboompics.com
