Polovina léta v čudu a bez moře

Ryba je kámoš, ne žrádlo!

Už je půlka léta pryč a já mám pocit, že si ho nevyužívám naplno, jak bych mohla a jak bych hlavně chtěla… Mé týdny se skládají z toho, že chodím do práce, po práci do fitka, doma vaření oběda na druhý den do práce a večeře, věčer blogování, kniha, film nebo seriál, pravidelný telefon s mamkou, spánek. Ačkoliv jsem činná až až, nějak mám pocit, že mi něco v létě uniká. Nějaké dobrodružství, akce, blbnutí, pořádný odpočinek.

Nejspíš za to může to, že jsem si na léto nenaplánovala žádnou pořádnou dovolenou, někde v zahraničí nebo v našich končinách, někde u moře, u vody, na chatě, prostě kdekoliv, cokoliv. Na pořádné větší dovolené jsem byla v dubnu v Londýně na týden a to je tak všechno. Od té doby jsem si brala pár dní volna hlavně díky cestám domů do Karviné kvůli sestřiným státnicím a promocím a teď vlastně domů pojedu až ke konci srpna na prodloužený víkend a věřte mi, že se už nemůžu dočkat.

I kdybych se ale nakonec rozhodla, že přece jen někam chci jet, nemám na to ani dostatek financí, protože na mě nějak přes léto a po dovolené v dubnu dolehlo, co všechno vlastně musím tento rok zaplatit, abych měla všude vložené vklady tak, jak to mám nastaveno a naplánováno do budoucna. Když si to sesumíruju, není to žádná sranda a jak mi můj kamarád a kolega Martin v poslední době připomíná, zbytečně začínám zanedbávat sama sebe, zatímco by tohle mělo být období, kdy si užívám života. Já si tak akorát užívám starostí. Nejen s poplatky, ale taky s rodinou, s osobním životem a sem tam i s tím pracovním. Možná i proto mi přijde, jako by mému životu odešla na chvíli jiskra, přitom by v létě měla hojně vystrkovat své růžky.

Přitom nejde o to, že bych byla nějak smutná, jsem dostatečně veselá i tak, nenudím se, plánuju srazy, setkání u kafíčka a marně chodím na rande, o nichž vám povykládám někdy jindy a někde jinde (aka na Dřystovníku). Možná že zatímco na ostatní z toho tepla jde agrese, mně začíná lehká deprese, přitom jsem na deprese nikdy moc zatížená nebyla. Ale jednou za čas to nejspíš musí popadnout i mě, jinak by to nebyl život.

Slíbila jsem si ovšem, že příští rok si na léto naplánuju dovolenou někde v zahraničí. Když nebude přítel, vytáhnu některou z kamarádek a tu dovolenou si prostě užiju se vším všudy. Vždyť u moře jsem naposledy byla pořádně v roce 2012 v Americe a to už je pro mě sakra dlouho. A na závěr něco, co dneska v práci poslouchám celý den…

Foto: Pixabay.com