Pindy… pindy… pindy…
Taky si sem budu psát příspěvky, jak dlouhé se mi zlíbí! Nejsem jedna z těch bloggerek, co se snaží být IN a nacpe si na svůj blog všechno, co je zrovna COOL. Hážu si sem věci, co mě zajímají a baví. A když nemám co říct, nepíšu sáhodlouhej příspěvek a vyjádřím to pár větami. Když jsem nasraná, napíšu si sem nasraný příspěvek. Má vůle není nikým a ničím okleštěná – je svobodná! Tak a teď k věci…
Dneska jsem vůbec do školy chodit nemusela. Jediná hodina, kdy jsme se pokoušeli učit (jen pokoušeli, protože v tomto předmětu se neučíme podle regulí nikdy), byla angličtina. A pak následovala jedna nudnější hodina za druhou, kdy jsme měli volno a mohli jsme dělat něco, co by nerušilo zbytek třídy. A jelikož mi Kivi přinesla knížku od Kaplického, Kladivo na čarodějnice, začala jsem číst. Jenže jsem se na tu četbu nějak nemohla soustředit. Z velké části zaviněno tím, že ty dvě roury furt kecaly a smály se a pak díky tomu, že mi neustále hlavou zněla písnička od Cascady (Song týdne no.6 v menu). Já se té písničky prostě nemůžu zbavit. A vlastně ani nechci.
Teď sedím doma a ani za mák se mi nechce podívat se na španělské reálie – nebo snad na sešity z češtiny. Nějak mi jsou zítřejší písemky putna. Asi se na to učivo kouknu až později. Ale co mi teda není putna, jsou dvě hodiny semináře odpoledne! Zase ve škole tvrdnout do půl páté. To je jako za trest… fakt.
Navíc… vypadá to, že plno mých spolužáků se v pátek ve škole vůbec neukáže. By mě zajímalo, kolik nás tam vůbec bude. A i Kivi se rozhodla příští týden bulat. Co já tam v té škole budu sama dělat? Myslím si totiž, že to bulne i naše známá bulačka, Nykyshek. Asi si tam přitáhnu nějaké manuály „Jak sestrojit bombu“…
P.S.: Mám takhle pindat? Dostavila se spokojenost?
Foto: Pixabay.com
