Here’s to the ones who dream

Nový rok, nové já? Ha! Ani náhodou! Téměř nikdy jsem svá předsevzetí nedodržela a je jedno, jestli jsem si je dávala na začátku roku nebo v průběhu. Je důležité stanovit si cíle, kterých opravdu chceme dosáhnout a dělat vše pro to, aby se nám to podařilo.

Tohle není jen další z těch rádoby motivačních článků, tohle je něco, co jsem potřebovala sepsat asi hlavně sama kvůli sobě, abych věděla, že ten předešlý rok sice stál za jedno velké hovno, ale i tak jsem toho zažila hodně dobrého.

Třeba jsem na sobě začala více pracovat ve fitku, hlavně s pomocí trenéra a ejhle, skoro 6 kilo je za tři měsíce dole. Zdravěji jím, i když občas si dopřeju nějakou tu neřest. Byla jsem zase po čtyřech letech u moře a jenom jsem se válela. Jezdila jsem na výlety, chodila na koncerty, přečetla hromadu knih a viděla hromadu filmů…

Přestože byl můj život jako horská dráha, kdy jsem chvílemi nevěděla, kde budu bydlet, s kým, za kolik, co dělat se vším, co mám, proč se ke mně někteří chovají jako idioti, proč se na mě jiní bezdůvodně vykašlali, proč se zdravotní stav některých členů rodiny zhoršil, nebo proč jsou ostatní tak negativně naladěni, protože se prostě nedaří. Někdy toho na mě bylo až příliš.

Věřím, že ale nový rok bude plný výzev a hezkých zážitků. Všichni potřebujeme něco hezkého, na co se můžeme těšit, co nám udělá radost. V práci to teď minimálně půl roku budu mít hodně náročné, takže jsem odhodlaná si udělat nějaký rozvrh toho, co chci i sem na „blogísek“ napsat, protože mám ve složkách hromadu materiálu, kterou vám chci ukázat a o čem vám chci říct. Anebo si to prostě chci zaznamenat kvůli sobě, pro dobrý pocit.

A protože mě naprosto nadchnul La La Land, dávám na závěr písničku, která mě tak krásně pohladila po duši, že si ji pořád pouštím do zblbnutí…

Here’s to the ones who dream
Foolish, as they may seem
Here’s to the hearts that ache
Here’s to the mess we make

Zdroj obrázku: Kaboompics.com