Americký film:
„How do you do?“
„All right!“
V pozadí amatérský překlad:
„Jak si to děláš?“
„Vždycky pravačkou!“
Tak jo… zítra mám poslední šanci, jak se dostat na vysněnou školu. Ne, vůbec nejsem nervózní (kecám, kecám, kecám). Dneska jsem dodělala všechny cvičné testy a doufám, že mi něco v té hlavě zůstalo a zítra… zítra se prostě uvidí. Když se mi to opět nepodaří tak, jak je potřeba, budu hodně zklamaná. Pravděpodobně to i obrečím. A až to obrečím, sednu si k učení na maturu a řeknu si, že může být i hůř.
Zrovna teď mi pod okny zpívá banda malých holek se dvěma kluky písničku Měls mě vůbec rád – je to příjemná změna po hodinovém pískání na procházející lidi. Snažím se na ten zítřek nemyslet. Snažím se myslet na tu Bratislavu… tam jedu v pátek. Takový poslední poznávací zájezd v rámci střední školy. Vstává se sice brzo, ále co… to mi nevadí. Bude sranda.
V pondělí a úterý jdu naposledy do školy (vyjma maturitního týdne) a říkám si, že si s sebou v úterý musím vzít foťák, abych si tu školu nafotila. Ve středu máme Poslední zvonění a pak najíždíme na Svaťák. Doufám, že si to za tu dobu narvu do hlavy. Jestli ne, jsem nahraná. Sice ke každému maturitnímu předmětu něco málo umím… ale nejsem si vůbec jistá.
A budu se šrotit.
22 dnů do maturitního dne
Foto: Kaboompics.com
