Ha! Kolik z vás při tomto nadpisu příspěvku pomyslelo na sex? A neříkejte mi, že žádný. Fajn… těch pár lidí, co můj blog vůbec čte – jmenovitě já, Nykyshek a Kivi… sem tam Lisa (přiznala se sama ^^) – určitě jo. Alespoň Nikita určitě. Takto totiž my dvě už nějaký ten pátek započínáme své „hovory“ po ICQ. Ona se mi ozve slovem zduř! a já jí na to odpovím ztopoř! Jestli si myslíte, že jsme se musely už totálně zbláznit….
… máte pravdu. Ono to jinak ani dopadnout nemohlo. Docházím k přesvědčení, že jsem asi totální blbec. Navíc se neustále trápím myšlenkou na to, že nakonec přece jenom zůstanu v Karviné a kariéře novinářky zamávám červeným šátkem. No co, svět se nezboří… sice budu hodně zklamaná, ale život půjde dál. Pokud mi to letos nevyjde, zkusím štěstí příští rok.
Ale užírám se vědomím toho, že jedna osoba, která byla ještě do minulého roku mou dobrou kamarádkou a letos je úplným opakem (totální svině), je už dlouho přijatá na obor, o který sice není moc velký zájem – ale je už přijatá! Zatímco já se tady pořád trápím tím, že jsem hloupá a do Olomouce mě nevezmou. Vím, v podstatě tady neustále melu o jedné věci pořád dookola. Tak nějak to asi teď vypadá v mé hlavě. Jedna část mi říká, že se tam dostanu a ta druhá – větší – mi říká, že nemám šanci.
Áchich ouvej… Už vidím, jak se všichni dostanou tam, kam chtějí – většina mých přátel do Ostravy – a já se budu učit v Karviné Manažerské informatice. Já vám to fakt přeju, vám jo… ale sama sebou jsem zklamaná. V poslední době jsem si řekla, že budu poctivě trénovat. A taky že trénuju… jeden test za druhým. Doufám, že mi to v ten poslední termín vyjde.
Nutno podotknout, že má rodina mi moc nepomáhá. Jasně, penízky na online kurzy a testy mi po dlouhém doprošování sice poskytnou, ale to je asi tak všechno. Kdykoliv mám potřebu si o svém trápení popovídat, vedu jen monolog. Nikdo mi na nic neodpovídá, jen mě odbývají trapným mručením a slovy Já tě poslouchám. A mě to bolí. Vážně bolí. Můj strach je jim častokrát ukradený, necítím z nich podporu… neberou vůbec mé zaneprázdnění v potaz a neustále po mně křičí, abych udělala to a tamto, takže se mi ten čas na práci ztenčuje. Mám strach, abych udělala všechno tak, jak jsem v samotném začátku chtěla.
Jsem ze všeho strašně unavená. Jediné maturitní otázky, které mám kompletní, jsou ty do ZSV, které jsme dostali od samotného profesora. Dívala jsem se na ně už několikrát a pokoušela se je naučit – ale nejde mi to. Cítím se bídně. Nejsem schopná se to naučit, ani když mi to naservírují pod nos. Do literatury mi chybí už jen tři témata k vypracování a můžu se vesele pustit do šrocení. V angličtině těch témat plno nemám zpracovaných a o dějepise ani nemluvím. A to mi do maturity scházejí tak 3-4 týdny. Jsem neschopná. Vystresovaná a neschopná. A řeči, že všechno bude dobré, ten můj stav jenom zhoršují…
Potřebovala bych asi nějakou energetickou bombu, protože jsem totálně vyšťavená….
Foto: Pixabay.com
