Posedla mě lenora!

Jo, jak jinak byste vysvětlili to, že jsem od pátku do školy udělala velké hovno? Neudělala jsem prostě nic! Ani ň! A to té práce nemám zrovna málo.

A jsem tak blbá, že si ještě přidělávám další. Co já jsem to za exota? Cvok jsem! Jinak to pomatení mysli ani popsat nedokážu. Ale v pondělí… v ponědlí už něco musím udělat! Prostě musím! A basta… bez fidli!

Mám strach z těch zasraných výsledků NSZ. Co jsem slyšela z různých stran… je to síla. Ještě stále ale mám čas na podání si dalších přihlášek na výšky. 5 jsem jich už podala a nevím, kam ještě bych se mohla kouknout.

A ty mé výsledky NSZ budou děsivé. Hotový horor… Bojim, bojim… *fňuk*

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Volno! No chápete to?

Juchůůůůů!!!!
Konečně je to tady!!!!
Konečně!
Volno!
Mám na týden od školy pokoj!
Juchůůů!!!!

….

Co budu dělat?
*zděsí se*

Možná se konečně dostanu k četbě Harryho Posery! Knížku mám koupenou už cca týden a ještě pořád jsem si ji nepřečetla. A to je skandální! To se musí napravit…

A taky musím sehnat nové CD od Simple Plan, jinak to asi nepřežiju!

Zjistila jsem, že jsem vážně dost závislá na compu. Já už bez něj nedám ani ránu. Veškeré věci, které tvořím, tvořím na compu! A bez přístupu na internet nemůžu žít. Jsem závislák. A líbí se mi to ^^

Foto: Kaboompics.com

Continue Reading

Valentýn? Děkuji, nechci…

Já nevím… má to cenu? Rozepisovat se tady o tom, že Valentýn je úplně obyčejný den a že ten svátek je hotová blbost? To už dneska udělalo X bloggerů. Jasně, je to příšerně komerční a odpudivé. Ale co v dnešní době není? Cokoliv, na co se teď kolem sebe kouknu, je výsledek komerčnosti.

Já sama Valentýn nevnímám nijak jinak, než jako další den, který někteří „uctívají“ a mě to míjí. Jo, líbí se mi plyšáci se srdíčky a nápisy I love you. Taky si koupím nějaké ty gumové bonbóny ve tvaru srdíček a pošmáknu si na nich. Zakoupím si nějaký slevněný romantický film. Obchody se holt předhánějí s nějlepšími nabídkami valentýnského zboží, tak proč toho nevyužít?

Když mi to neubližuje, proč se tomu vyhýbat. Možná jednou taky budu poblázněná, jako ty všudesecumlající páry. Jen doufám, že to bude za hodně, hodně dlouho.

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Dokážete se ztrapnit?

Já teda dokonale. Vážně… to byl trapas za všechny sestercie -.- Ještě že je stužkovák jen jednou za život (pokud neopakujete ročník).

Co já jsem na tom stužkováku sakra dělala? Fajn, chtělo se mi strašně smát… no a co jako ^^ A Kivi mě neustále ujišťovala, že Jarek i jiní se ztrapnili víc. Budu jí věřit. Co jiného mi ais tak zbývá? Ale až budu mít to DVD u sebe, schovám ho do nejspodnějšího šuplíku svého stolu a založím ho hromadou sešitů. Tak aby ho nikdo kromě mě nenašel. Jestli jsem tohle vyváděla na stužkováku, co budu dělat na maturiťáku? Ehm…

Ale Alan jede! Fakt jo… ta jeho vrána a ten tanec… wow jako!

Pozn.: Ve škole jsme se dívali na záznam stužkovacího večírku. Děs a hrůza! A strašná prdel!!!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Žblept…?

Gumové kachničky na vás! Na vás všechny, abyste věděli!

Co má nebohý studentík dělat, aby se v tom zasraném světě nezbláznil? Ha! Neučit se! A vést sáhodlouhé hovory s gumovou kachničkou o nekonečnosti vesmíru. Nebo si zkoušet monolog o zavraždění češtinářky před zrcadlem.

Život je někdy vážně divnej…

Co to zase kecám…? Raději neřešit. Tak jsem dneska zase brouzdala po netu a na Studentském městečku jsem našla něco, co mě zaujalo:

Mezilidské vztahy a životní osudy mladých lidí? Tak s takovým konceptem přichází nový internetový magazín pro mladé Deelay.cz. Redakce projektu si dává za cíl prostřednictvím internetových stránek prezentovat životní styl mladých. Zda se jí to podaří, ukáže až čas.

Otevřela jsem si teda ony stránky a jako… WOW! Jdu do toho! Teda… jdu se tím prokousat ^^

Takže… kousání zdar!

No nazdar…!

P.S.: Toto je příspěvek totálně o ničem. Je sepsán za účelem zabití, dobití a ubití pár minut. A hlavně… nechce se mi jít učit se tu češtinu!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Čéče, jste udělali joke! Vás asi zabiju!

NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ.

Fuj tohleto! Co jiného se na to dá říct?

Vejdu do školy (Střední zdravotnická v Ostravě – Vítkovicích), proderu se houfem studentů, mávnu na známé távře a začnu se hledat na seznamu, kde že to jako mám konat zkoušku. Najdu se a zajásám, když zjistím, že ve stejné místnosti je i Kivi. To by tedy bylo. Najdeme třídu a vhrneme se dovnitř. Mám číslo lavice 8 – fajn – identifikuju se, rozdám pár autogramů a jdu vyplnit dotazník. Kolik přihlášek si hodláte podávat? Na které školy? Která je podle vás nejlehčí… nejtěžší… bla bla bla… Dosažené vzdělání rodičů? Odevzdám dotazník, dostanu záznamový arch. Poučení o zkoušce, úsměv do objektivu fotoaparátu administrátora, rozdání testů (dostala jsem variantu B – a řekla bych, že byla těžší, než varianta A.) a jede se!

První otázka… ajajaj… druhá otázka…. ojojoj…. třetí otázka… uch ich och…. přeskakuju na otázku desátou… dvacátou… kapička potu stéká po čele. Přichází nepříjemný pocit a věta – Jsem v perdéli! Uběhne prvních 35 minut, něco v záznamovém archu zaškrtáno je – jde se na oddíl druhý. Modrá akotovka sem, bronzová medaile tam… mysli! Mysli! Uběhne dalších 35 minut – přichází třetí oddíl. Ouha! První otázka… dvacátá otázka… třicátá otázka… koukám na pár židlí před sebou. Konec testu, odložte pisadla!

Podivně nepříjemný pocit – zvorala jsem to…!?

Sejdu se ze zbytkem. Prezentuju své prvotní pocity a docházím ke zjištění, že i ostatní to viděli podobně (ne-li stejně) . Posilním se jídlem a jsem připravena na test ze ZSV. Povedu si snad líp? Nacházím učebnu (opět jsem v ní s Kivi), usedám do podivné židle, která se nakonec ukáže jako úžasný zabíječ času (vozím se sem a tam). Opět se identifikuju, rozdám pár autogramů, zašklebím se do objektivu, rozdají se testy a začnu se testit.

První otázka… obočí vyletí nahoru… druhá otázka… obočí sletí dolů… otočím na otázku poslední. Ha! Dějepis! Zaškrtávám svou dopověď do záznamového archu… a další…a další. Uběhne 30 minut testu a já jsem hotova. Co nevím, nezaškrtávám – body se ubírají. Půl hodiny se vozím na židli sem a tam a koukám na podivně znetvořenou maketu kostry (hlavu má na půl, chybí ji kus nohy, žebra má nějak divně…). Konec testu, odložte pisadla!

Oddychnu si! Konečně! Konečně to mám za sebou! A upaluju pryč ze Zdravky. Informuju rodiče o mém zvorání testu a hned mám lepší pocit. Po cestě z Ostravy s holakam rozebíráme testy. Zjišťuju, že mám alespoň něco dobře. Uff!

Další testy? V březnu… Jdu na ně? Jasně – jdu do toho! Doufám jen, že tentokráte mnohem lépe připravena!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Jeď, Vašku, jeď!

I takhle bych mohla nazvat celý den, kdy jsem skoro od desíti ráno sledovala volbu prezidenta ČR. Jen mě mrzelo, že jsem nestihla samotný projev Václava Klasue. Ale jeho protikanditáta jsem viděla. A pak i „úžasné projevy“ ostatních. To by se mohlo promítat v kinech jako domácí komedie ^^

Co ti poslanci spolu se senátory jsou schopní předvést. Ovšem nejvtipnější na tom všem bylo to nekonečné hlasování o tom, jak vůbec budou o budoucím prezidentovi hlasovat 😀 Vašek si tam chudák hrál s průpiskou a Švejnar tam všechny propalovala pohledem, jakoby mu to snad mělo přinést další hlasy.

Je snad poznat, že jsem pro Klause. Vím, že není ideální – některé jeho názory jsou opravdu… podivné. Ale Švejnar? Děkuju, ne! Česká republika v první řadě potřebuje někoho, kdo v ČR žije! A ne, že si vesele x let pobývá v Americe. Už to mi na Švejnarovi vadí. Nehledě na to, že se nehledá nejlepší kandidát na prezidenta, ale někdo proti Klausovi – jenom ať to není Klaus! To se Paroubek vážně moc nevytáhl. Klaus si pořád stojí za svými názory (alespoň většinou), kdežto Švejnar slibuje všechno a říká, jaký bude úžasný partner. Chicht a žblept!

S Klausem jsem zajedno v tom, že jsme do Evropské unie lézt vážně neměli. Co nám EU dala? Vždyť ti naši pitomci ani pořádně z fondu EU neumí čerpat. A určitě nejsme rovnocenným pratnerem ostatním členský mčlenům. Jasně, EU má výhody (jako volný pohyb mezi státy EU a tak vůbec)… ale připadá mi, že má mnohem více nyvýhod. Splňte naše podmínky, jinak máte smůlu. Ale pryč od EU…

Jak tak vidím ten náš parlament, myslím, že by měli zrušit nepřímou volbu a konečně zavést volbu přímou. Ostatně by si o svém prezidentovi měl rozhodnout lid. A ne zákulisní čachry politických stran. Prezident reprezentuje stát a jeho národ. Ne parlament! Prezident lidu!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Pryč se školou

Fuj… fuj… a zase fuj. Do pondělka nechci školu ni vidět. Chci mít dostatečný prostor pro obrovskou stresaci (vymyslela jsem nové slovo – vysvětlení: představte si obrovský neutuchající stres – tak to je ono ^^) před srovnávačkama.

A taky mě nebaví neustále se šrotit, když vám potom stejně vaše učitelka po hodinové písemce, kam jste vypsali všechno, co jste věděli, řekne, že je ráda, že jsme to opakování vzali takhle svědomitě a že si tu písemku můžeme nechat – nebude za ní známka. Šmarjá! Zabít vážně málo!

Takovéhle podrazovky já přímo nesnáším. Kdybych to věděla, nepíšu tak zběsile a doma se připravuju na seminář ze ZSV, ve kterém jsme neočekávaně psali. Hňupi jedni! Že je to baví, takhle nás tyranizovat! Baví -.-

Už se nemůžu dočkat těch jarních prázdnin, potřebuju je jako sůl, jako ryba vodu, jako Dr. House svého Wilsona! OMG už blázním… zase… Prostě poslání tohoto příspěvku je – pryč se školou!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Ta svině!

Tohle snad není možné! Člověk si celý natěšený sedne ke compu, že si pobrouzdá po netu – ale ten zas*aný comp prostě odmítá jet rychleji. Každé otevřené okno se sekne někde v polovině, písnička začne znít jako nějaké ďábelské poslání a zprávy z ajska a Skypeu vám tu blikají oranžově a vy s tím nemůžete nci dělat!

A tak tedy sundáte ruku z myšky a modlíte se, aby se ten počítač vzpamatoval. A to sakra rychle. Protože takhle čučet na seklou obrazovku vážně nevydržíte moc dlouho.

Pak se comp vzpamatuje a vy si oddychnete. Jenže když najedete na blogspot a také photobucket, že si o tom napíšete nějaký nadávající příspěvek – photobucket je prej dočasně mimo provoz a blogspot vám taky nějak neodpovídá. To byste nejraději ta okna zavřeli, jenže ono to zase nejde!

Tak opět čučíte na seklou obrazovku a po nějaké době to vzdáte a chcete počítač vypnout. Stisknete to velké tlačítko a čekáte, že se comp vypne. Ale ono ne… ono se vás to několikrát zeptá, jestli chcete ukončit program (či co to) a až tak po půlhodině se to vypne. Skvělé! Vážně skvělé!

Pozabíjet je všechny!

Foto: Pixabay.com

Continue Reading

Dokážu to!

Jasně… já to prostě dokážu! Zvládnu to! Převálcuju je! Jsem dobrá! Jsem víc než dobrá! Jsem prostě výborná!

Tak tohleto bych si měla neustále opakovat, abych si dokázala zvednout sebevědomí a ty srovnávačky napsat co nejlíp. Přes SCIO jsem si objednala několik setů testů a před pár minutami jsem si na ostro vyzkoušela první z nich.

A byla jsem docela překvapená, protože jsem jej na první pokus a bez jakékoliv přípravy udělala na 48,33333333336 percentil (asi je to percentil… bylo to na tom vyhodncoení nějak divně napsané). A to je vážně dobré! Vážně, vážně, vážně dobré… Možná bych to mohla dotáhnout na těch 70 – s pořádnou přípravou.

Jenže na tu pořádnou přípravu teď nemám čas, takže až půjdu toho 9.2. na NSZ do Ostravy, dopadnu docela dost blbě. Ále co… mám ještě další pokusy a to snad bude lepší! S těmi dnešními cca 50 bych měla jisté přijetí na Slezskou univerzitu, na fakultu sem do Karviné. Takže bych měla jistou alespoň jednu školu ^^

Nejsem zase tak úplně blbá… jen to chce fakt ten trénink. Jo… a hlavě to chce, abych si zopákla jednoduché vzorečky z matiky (obsah rovnostranného trojúhelníku apod.), protože to byla ta část testu, ve které jsem byla vážně nahraná. Já tu matiku nesnáším -.-

A taky to chce, abych si pořádně přečetla tu knížku do ZSV, protože počítám, že test ze ZSV dopdane mnohem hůř než test z OSP. Ajajajaj… já už stresuju teď! Co budu potom dělat toho 9.?

Foto: Pixabay.com

Continue Reading