„Rozesměj publikum!
Zažeň jeho nudu.
A nebude-li si tě vážit a zapomene na tebe ve chvíli, kdy projde dveřmi, nevadí.
Lidé vždycky zapomínají na ty, kdo pro ně něco udělali.“
Sacha Guitry
Nedokážu uvěřit tomu, jak skvěle se sem ten citátek hodí o.O
Co je u mě nového? Asi nic moc. A přece hodně. Připadá mi, že už ani ten můj blog Kivi s Nikitkou nečtou, jinak by totiž věděly, jak jsem na tom. Jak jsem na to přišla? Docela jednoduše. Ale to bych raději víc nerozváděla.
Sobota 9.8.
Hmm… co se dělo v sobotu? Nic převratného. Jelikož jsem v pátek po tom všem usnula až někdy ke třetí ráno (to už vlastně byla sobota), vstávala jsem v sobotu někdy okolo půl jedenácté. Spíš asi později. I tak jsem se během noci několikrát vzbudila. Nějak se mi ve snech vracelo všechno špatné, co se mi za celý život událo. Pěkně fuj! to bylo. Tak ale… přežila jsem to, jako ostatně vždycky. Co tě nezabije, to tě posílí.
Zbytek dne mi tak nějak splývá. Prostě nic úžasného se nestalo. Po většinu dne jsem se necítila moc dobře, takže jsem byla zalezlá ve svém pokoji, pouštěla si videoklipy z YT, nebo vůbec hudbu tady na noťasu a u toho si četla Eclipse (Zatmění).
Neděle 10.8.
To až dneska přišel takový ten bod zlomu. Je tomu pár hodin, co se mě Kivi snažila navnadit na Mumii 3 do Cinestaru. Nebýt toho, že jsem to jako první před pár dny navrhla sama, dokonce se dívala po volných termínech a toho, že jsem jasně už předtím řekla, že některé dny prostě nemůžu…. nebýt toho všeho, tak bych to dokázala překousnout (myslím to pozvání na dobu, kdy fakt nemůžu). Jenže jsem to nepřekousla, protože… to najednou bylo jedno k druhému a dost se to na tu kupku nahromadilo. A pak to prostě vybouchlo.
Možná mi taky dodal ten telefonát s Nikitou, kdy mi volala z čistě zištných důvodů – zeptat se na něco ohledně školy a ještě něco jiného. A já bláhová si myslela, že alespoň slovíčkem zavadí o to, co jsem napsala na blog. Ale prd se dělo. Ano, ani Kivi neměla zdání, co se to se mnou děje. To fakticky bolí, holky moje, bolí.
A z rozhovoru s Kivi se vyvinulo něco, co jsem ani nezamýšlela. Zdálo se mi, jako by některá slova vyzněla prostě a jednoduše na prázdno. V některých momentech konverzace jsem přes slzičky neviděla na klávesnici. Měla jsem pocit, že to místy nevydržím, vypnu okno a odhlásím se. Asi je dobře, že mám alespoň tady tenhle blog, který nikdo kromě mě nečte… takže si tady můžu pořádně postěžovat. A svým způsobem i popovídat. Jen tak – sama se sebou.
Nemít si s kým popovídat je v mém případě… něco hodně zlého. Protože já jsem od přírody hodně ukecaný člověk. Myslím povídání s kamarády z reálu, ne s lidmi, které znám díky projektu HOcz a pár podobných věciček. Ti tu jsou pro mě skoro vždycky. Je to takové… místy docela i anonymní. Vypovídat se někomu, kdo žije na druhé straně republiky a vědět, že to bere docela vážně a snaží se i pomoct. Díky za takovéhle lidi. Fakt díky.
Teď to zase vypadá, že se s Kivi dostáváme do starých kolejí. Ale nevím, nevím… Nechci být ta zlá a dělat vlny. Nechci být uražená a zapšklá, ublížená. Prostě se toho pocitu nemůžu zbavit. Nejde to.
Podařilo se mi Kivi nakazit Twilight ságou. I když z jejích reakcí mám spíš pocit, že to dělá kvůli mně. Ne kvůli sobě. Ne kvůli její vlastní chuti. Ale kvůli mně. Hmm… no a co. Tak si budu nad Edwardem „slintat“ sama. Já a pár stovek dalších fanoušků ^^ Před pár minutami jsem dočetla Zatmění a tak nějak se nemůžu odhodlat k tomu, abych začala číst Breaking Dawn.
Teď už to budou *koukne na hodiny* 3 hodiny, co jen tak brouzdám po nekonečných vlnách YT a hledám si videa s Twilight tématikou. Jo, jsem tím posedlá. Jak knížkami, tak přicházejícím filmem. A je mi to úplně jedno. Úplně. Takhle si totiž rozšiřuju obzory. Doufám, že jednou se mi podaří rozšířit si obzory natolik, že se podívám do Států a zase do VB… a plno dalších míst. Jenže k tomu je potřeba co? Jenže k tomu je potřeba mít penízky. A ty co? A ty nemám! I když je fakt, že mi co nevidět přijde výplata na účet. Jenže tu výplatu utratím na vybavení pokoje. Fíha.
btw Jsem dneska díky YT objevila nějaký další hudební film z dílny Disney Channel. A už si ho sosám.
Foto: Pixabay.com
