Fuj… fuj… a zase fuj. Do pondělka nechci školu ni vidět. Chci mít dostatečný prostor pro obrovskou stresaci (vymyslela jsem nové slovo – vysvětlení: představte si obrovský neutuchající stres – tak to je ono ^^) před srovnávačkama.
A taky mě nebaví neustále se šrotit, když vám potom stejně vaše učitelka po hodinové písemce, kam jste vypsali všechno, co jste věděli, řekne, že je ráda, že jsme to opakování vzali takhle svědomitě a že si tu písemku můžeme nechat – nebude za ní známka. Šmarjá! Zabít vážně málo!
Takovéhle podrazovky já přímo nesnáším. Kdybych to věděla, nepíšu tak zběsile a doma se připravuju na seminář ze ZSV, ve kterém jsme neočekávaně psali. Hňupi jedni! Že je to baví, takhle nás tyranizovat! Baví -.-
Už se nemůžu dočkat těch jarních prázdnin, potřebuju je jako sůl, jako ryba vodu, jako Dr. House svého Wilsona! OMG už blázním… zase… Prostě poslání tohoto příspěvku je – pryč se školou!
Foto: Pixabay.com
