>
Tak to teda fakticky netuším… Už několikrát jsem si zakládala nějaký ten blogís (ať už to bylo na blog.cz nebo na bloguje.cz či jak to vůbec je) a vydržela jsem u toho cca dva měsíce. Čím to je?
Kolikátého že to je? Ale prosím vás! Je 17. listopadu – Studentský den! Tedy den všech studentů, tudíž i mne. A áno… jistým způsobem jsem revoluční dítě. Sice jsem se nenarodila přímo 17. 11. 1989, ale jsem dítě revolučního roku – páč jsem se narodila 4.1.1989. A mám pocit, že o sobě můžu prohlásit, že jsem byla součástí (byť jen na pár měsíců) tehdejšího komunistického režimu. Ovšem je nám všem jasné, že si z něj nemůžu nic pamatovat – ále co… jsem revoluční dítě.
A tomuto dítěti dneska švihlo a založilo si netový deníček. Držte mi palečky, aby mi to vydrželo alespoň ten jeden měsíc.
Ne, že bych neměla, co říct – já toho mám na srdci a na jazyku hodně – ale nevydržím u nějakého netového „deníku“ dlouho. Mám totiž pocit, že jsem pořád v nějakém časovém presu či co. Ale tak… dneska jsem si řekla, že se o to pokusím znovu – a tradááá. Možná je to tím „magickým“ datem v kalendáři, že mě to nutí k nějaké akci.
Kolikátého že to je? Ale prosím vás! Je 17. listopadu – Studentský den! Tedy den všech studentů, tudíž i mne. A áno… jistým způsobem jsem revoluční dítě. Sice jsem se nenarodila přímo 17. 11. 1989, ale jsem dítě revolučního roku – páč jsem se narodila 4.1.1989. A mám pocit, že o sobě můžu prohlásit, že jsem byla součástí (byť jen na pár měsíců) tehdejšího komunistického režimu. Ovšem je nám všem jasné, že si z něj nemůžu nic pamatovat – ále co… jsem revoluční dítě.
A tomuto dítěti dneska švihlo a založilo si netový deníček. Držte mi palečky, aby mi to vydrželo alespoň ten jeden měsíc.