Člověk může psát jenom tak dobře, jak dobře má načteno.

Tenhle citátek jsem dneska ráno objevila na stránce 365copytriku.cz, je prý od Dana Kurland a já nemám důvod tomu nevěřit. Zaujal mě z toho důvodu, že úzce souvisí s mým knižním blogováním. Letos v říjnu to bude 5 let, co se knižnímu blogování věnuju a za tu dobu jsem ušla kus cesty – rozkmotřila se s původní bandou, odešla si na svou sólovku, přešla na novou doménu, s pomocí rozjela knižní spolupráce, pořádala i spolupořádala knižní srazy a hlavně přečetla hromadu knih.

Některé byly lepší, některé horší, po některých byste hned skočili, některé byste raději obešli velkým obloukem. Zjistila jsem, že se pro mě knihy staly odpočinkovou záležitostí, u níž po náročném dni v práci můžu prostě vypnout a uvolnit se. Vždycky jsem hodně četla a za svůj život jsem se toho taky hodně načetla. Nejspíš i proto je má slovní zásoba značně rozšířená a díky své upovídanosti nemám problém si sednout k počítači a z fleku napsat recenzi, úvahový článek nebo jen klasickou tlachandu.

Poslední 2 roky to už ale není to, co kdysi. Samozřejmě za to může to, že jsem dostudovala, přestěhovala se do hlavního města a začala pracovat na plný úvazek. Toho času na dřystání mi pak už tolik nezbývá, protože se věnuju i jiným koníčkům, nebo si marně chci namluvit, že jednou ve fitku vážně nebudu vypadat jako debil. Už ke konci roku 2014 jsem cítila, že potřebuju restart, proto jsem také předělala designově svůj knižní blog, okruhlala článkové nádstavby a začala se věnovat hlavně recenzím na knihy, které si chci sama přečíst a ne jen na ty, které mi dají nakladatelství. Zjistila jsem totiž, že v Karviné mám fůru knih, které jsem si za poslední roky nakoupila, ale nepřečetla. Myslím si, že jsem udělala dobře.

Teď mě zase čtení i blogování baví, stejně jako mě baví srazy a vymýšlení nových věcí. Člověk prostě čas od času potřebuje nový start, aby se ve svém životě zase cítil dobře a těšil se na každé další dobrodružství.