Quoting: Měl bys plavat, měl bys plavat, měl bys plááávat… plááváat… plááávat… Když už nevíš co, tak plav…
Drinking: Milk
Listening: Michal David a Ich Troje
Watching: GLEE
Reading: Průvodce USA a Google
Je právě tolik, kolik je a vaše oblíbená bloggovací stanice Syki se opět uvelebila u počítače, aby zase sepsala nějaký gag.
Co se událo nového?
Polské letadlo spadlo. Vyrojilo se plno spekulací, kdo za to může. Nedávno polská strana zveřejnila přepis záznamu z černých skříněk, ve kterých to nevyznívá lichotivě zrovna polským pilotům. Kdoví jak to nakonec vůbec bylo… Beztak se to nikdy nedozvíme, stejně jako se nedozvíme, jak to bylo s vraždou Kennedyho…
Za 3 dny odlétám směr Amééérika…
Bojím se? Zatím ne. To přijde v den odletu – 9.6.2010 – to budu posraná strachy beztak 😀
Se zkouškami jsem na tom zatím dobře – 8 je hotových, na výsledek jedné si budu muset počkat na pondělí a v pondělí mě čeká 10. – a poslední. Doufám, že mi to všechno hezky vyjde a udělám je všechny. Nechce se mi ty dva předměty opakovat v třeťáku…
Dneska jsem si dobalovala kufr. Už je tam 98% věcí, které chci mít zabalené… ještě něco malinko zbývá. Doufám, že ten kufr bude vážit takových 20 kilo a víc nieee, bo nieviem, co bych vyhodila….
Do kempu se těším. Snad tam lidi budou fajn a jídlo ucházející (jen ne samé hamburgery a hot dogy! chci zhubnout!). Jen mám obavy z toho cestování… abych to všechno zvládla atd.
Díky té za*rané islandské sopce máme hodně deštivé počasí. A díky neustálým vydatným dešťům se Karviná stala prakticky ostrovem, jelikož jsme díky vodě byli kompletně odříznutí. Upřímně…. nechápu lidi, kteří jen kroutí hlavou a opovržlivě říkají, že nechápou, proč tady místní lidé tak stresují a mají strach. Víte, milí pitomci, voda je nebezpečný živel. Nikdy před ní neutečete. Ano, můžete se evakuovat, ale jakmile se vrátíte do svého vodou zničeného domu, je vám tak smutno a chce se vám brečet, že jste o všechno přišli… že vám voda podemlela základy a budete muset strhnout barák… že to bude stát plno peněz… – a přitom ani nemáte barák v zátopové oblasti… No, je to opravdu hnus… A vy všichni, co se jen posmíváte a máte blbé kecy, vám všem bych přála nějakou takovou vysokou vodu, abyste poznali, jaké to je. Šmejdi!
Ségra udělala maturu. Hmmm… no tak congratz -.- Ale dost se divím… s tím, jakým stylem se učila. No, nejspíš bude něco pravdy na tom, že Obchodka bude jiná úroveň. Výrazně nižší než gympl… Ale zase mít 4 z angličtiny… -> OMG! Pro mě něco nemyslitelného. Ne, že bych byla na anglinu machr, ale zbožňuju ji… a doufám, že se v ní o hodně zlepším díky pobytu v USA…
Dneska máme big oslavu. Slavíme narozky tatíky, svátek mamky a maturu ségry… a zbytek naší hotentotské rodinky dorazí už na oběd, který beztak náležitě zkritizují. To známe… ani nitka nezůstane suchá… To bude kritiky a kritiky. Už mi tady z toho šibe. Ale počítám, že v USA se mi po nich bude stýskat ^^
Zároveň jsem zjistila, že nemůžete věřit nikomu jinému než sami sobě. Je to smutné, ale je to tak. O někom si myslíte, že ho znáte a že vás už nic nemůže překvapit – ale opak je pravdou. A to překvapení vás někdy pěkně srazí do kolen. Lidi jsou fakticky hyeny… Ozvou se, jen když něco potřebují a vymačkají vás do poslední kapky… a ani nepoděkují! Já si furt říkám, že jsem prostě blbka. Že se pokaždé nechám takhle využít a že si nechám takhle ubližovat. Jenže já už se asi těžko změním. Prostě jsem člověk, který pomáhá ostatním, protože to je jeho přirozenost. Možná mě ta Amerika vycepuje! To by bylo jenom dobře. Takhle to totiž už dál nejde. Abych já robila skoro všechno a ostatní hovno. No dobře, nemůžu za to, že jsem puntičkář a chci to mít všechno dobře minimálně na 98%… Co je na tom tak těžkého? Udělat něco správně… pche…
Celý tenhle příspěvek vyznívá docela podivně. Pár posledních měsíců jsem v takovém časovém pressu a stresu, že nemám čas na to, abych si sedla a něco sem napsala. A přitom toho mám na srdci opravdu hodně. Snad se v Amééérice dostanu k připojení a budu psát co nejčastěji to půjde…
Tak vzhůůůru do oblak!
Foto: Pixabay.com
