Tak jsem dneska spala od 7 až do 14:30. No jakože – wow! To se mi ještě nestalo.
Taky proto, že jsem ještě nikdy nebyla na noční inventuře.
Všechno musí být jednou poprvé. I noční inventura v Kaufu. Byl to teda ale zážitek. Přišla jsem na půl devátou, strčila své věci do modrého pytle, podepsala si jej, zavázala, vzala vizitku se jménem kontrolora a místa, kde budu provádět svou práci a vydala se se zbytkem brigádníků všech věkových kategorií (jo, až po babičky a dědečky… nekecám) k informacím, kde si nás jen tak namátkově vzali a zavedli si mě k Drogerii, kde jsem přerovnávala zboží a zašpinila se jako čuňátko. No fuj!
Později na informacích začali vyřvávat, že mají přijít brigádnící toho a toho kontrolora. Převzala jsem si u stolečku papír s číslem modulu, podepsala jsem převzetí papíru, dostala jsem nějakou levnou minerálku, strčila jsem si to do košíku, vjela zpátka do prodejny a hledala svůj modul – tedy regál. A docela brzo jsem jej našla. Byl to regál s alkoholem ^^ ROFL
Tak jsem se dala do počítátí Božkova, Jelcina, Plum vodky a tak dále, a tak dále. Spočítala jsem vždycky jeden druh, pak z toho jednoho druhu vzala jednu flašku, na kterou jsem nalepila lepku a napsala počet flašek v tom onom modulu a takto označenou flašku jsem si dala do košíku. A tak to šlo dál a dál, dokud jsem neměla spočítaný celý regál. Byla to fakt makačka.
Po té jsem zavolala svou kontrolorku, která mi spočítala flašky v košíku a namátkově přepočítala dvě nebo tři sady… podepsala mi ten papír a já pak odvezla svůj košík i s podepsaným lístkem k pokladně, kde jsem ty flašky vyložila na pult. Pokladní mi to všechno natipovala, podepsala papír – to celé mi pak zase zkotrolovali, podepsali a já ten čtyřikrát podepsaný papír předala u toho stolečku a dostala papír s dalším modulem.
A tak to šlo dál a dál až do jedné hodiny ranní dalšího dne, kdy jsme měli půlhodinovou přestávku na jídlo. Dostali jsme tři housky, salám, nějakou tatranku či co to a banán. Já toho moc nesnědla. Bylo mi tam příšerné teplo. By se člověk divil.
Skončila jsem někdy o půl sedmé, dopravila se domů, pozdravila se se vstávající mámou a odebrala se do koupelny, kde jsem se z té špíny umyla a unavená padla do postele.
No, bolí mě celý člověk. A zítra tam jdu znovu. Jsem možná blázen, ale ty penízky pak budou dobré. I když jich asi nebude moc.
