„Není důležité vyhrát, ale nasrat toho, kdo vás porazil…“
Alias…. JE PO BRIGÁDĚ!
Ano, ano, ano.
Dnes mi oficiálně skončila brigáda ve firmě v Bohumíně.
KONEČNĚ!
Už jsem myslela, že se konce snad ani nedočkám. Ále ne… zase kecám ^^ Další měsíc mám za sebou. Akorát že za tento měsíc jsem si alespoň něco vydělala. Což je dobře. Jelikož už mám plán, za co ty prašulky ušetřím. Teda – až je budu mít na kontě, že. A to bude až někdy v polovině srpna. Ale kdo si počká, ten se dočká!
Jakpak ten můj poslední den brigády probíhal? Natírala jsem kola na zakázku pro Hongkong. Celý celičký den. Bylo by to možná dobrý, kdyby mi už ráno nebylo fakticky zle. A vlastně… ono… je mi docela zle pořád. Doufám, že na mě něco neleze. Protože to ráno bylo dost drsný. Jsem myslela, že ani z té postele nevylezu. Ale vylezla jsem. Vůle byla silnější. A taky vidina toho posledního dne na brigádě.
Ke konci šichty jsem se se všemi jako slušně vychovaná dívka rozloučila a už se nemohla dočkat toho, až přijedeme domů a já padnu do postele a bud spát, spát a prostě spááát.
A taky že jsem spala. A vlastně až teď se dostala ke compu. Zítra by k nám měl přijít Honza na návtěvu. Mno, mám z toho docela obavy, jelikož jeho zdravotní stav – no nevím, jak se tady s tímhle prostředím vyrovná.
Foto: Kaboompics.com
