„Tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat, už jen tím, že tu jsem a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Je to něco, pro co lze žít.“
Erich Maria Remarque
Ve středu odpoledne jsem se vrátila od Kivi… a byla jsem přežraná a lenivá lemra. Ne, že bych jindy byla nějak akční ^^ Ale u nich doma se mi nidky nechce nic dělat XD Si tam připadám jako na chalupě na jižní Moravě. Totální leháro. Ale hrály jsme šipky… Vůbec to neumím, ale baví mě to!
Ale k věci. Tedy k tomu, co že jsem to přežila. Celý den, kdy jsem neděla nic jiného, než stahovala a upravovala digitální fotky. Říkáte si, že to není nic tak vyčeprávajícího… Prdlajs! Já viděla stovky a stovky fotek -.- Ruka mě z toho klikání už bolela. Krční obratle mi nějak ztuhly.. No hrůza. Tak ale fotky jsou v cajku, na CD nahrané ty, které půjdou vyvolat… a na druhé CD vyrobená dárková knížka. Bych za to měla dostávat nějaké prašule, už tak jsem s financemi nějak na štíru -.-
Už mi přišly 3 dopisy – OPF v Karviné – přijali mě, FPF v Opavě – přijali mě a FF v Olomouci – nepřijali mě. Teď čekám na ten zbytek dopisů. Asi z nich pak udělám výstavku – přijato versus nepřijato.
Foto: Pixabay.com
