I tak by se dal nazvat den pololetních prázdnin.Už od rána mi bylo jasné, že bych měla zase začít makat a vypracovávat maturitní okruhy. Všem je určitě jasné, jak strašně moc se mi do toho nechtělo. Ale nakonec jsem tu nechuť překonala…
… a nějaká ta témata přece jenom vypracovala.
Jsem na sebe pyšná!
Nevím, co dalšího stupidního bych sem snad měla dál psát… Jen to, že vždycky, když sednu ke compu, že začnu sepisovat něco do školy, posedne mě nutkavá chuť přihlásit se na svůj účet na blogspotu a něco duchaplného a příšerně nezajímavého napsat.
Zjisitla jsem, že jen v ČR bude na milion blogerů. Pravděpodobně ale mnohem více. Těch stránek na vytváření blogů je u nás X ( blog. cz / sblog.cz / blogspot.com / bloguje.cz / pise.cz / txt.cz / a některé internetové deníky mají taky možnost vytváření blogů). Náš národ se pomalu stává národem blogařů. Nejhorší na tom je, že já jsem taky blogger a baví mě to. Fakt mě to baví.
Těch blogů je na netu tolik, že to musí být extra náhoda, aby někdo narazil zrovna na ten můj a přečetl si ty mé hefty. Akorát… jediné co bych českýcm blogařům vytkla (a hlavně těm mladším) je vzhled blogů. To je vážně něco příšerného! Mám ráda blogy, které jsou něco jako váš internetový deníček. Kam si člověk zapisuje své myšlenky a po většinou nadává na nespravedlnost života, nebo se svými příspěvky projevuje jako úžasný psycholog (kdo takový není? vždyť i já tady takhle kecám).
A vrcholně nemůžu vystát ty, kde to na mě ze všech stran začne blikat jako na pouti a z toho barevného sladění blogu byste se pozvraceli. A takových je spousta. Copak je nás s estetickým cítěním tak málo? Tak když tomu designu nerozumím, neseru se do toho. Třeba jako já. Vybrala jsem si z pestré škály stylů blogspotu a ničím blikavým to tu nehrotím. A jsem spokojená. Jasně… mohlo by to tu být zajímavější, ale to chce taky nutnou dávku času. Cpu si sem věci, které mě zajímají a baví.
A tak začínám uvažovat, že celý tenhle příspěvek je vlastně strašně divný. Kam jsem se to zase dostala…?
Foto: Pixabay.com
