Dnes je ten den

Ano, přesně dnes je ten den, kdy se vracíme do budoucnosti. Přesně dnes je den, kdy se filmová budoucnost stala skutečností a my i nadále nemáme většinu vymožeností, které Marty McFly v budoucnosti viděl.

Pokračovat ve čtení

Člověk by hned létal s Air New Zealand, kdyby to tak šlo

Air New Zealand má vždycky něco, co mě vždycky přiměje snít o tom, jaké by to bylo zaletět si na krásný Nový Zéland a užít si těch krás přírody. Nejen, že bych se podívala všude tam, kde se natáčel Pán prstenů a Hobit, ale hlavně bych ráda načerpala z prostředí i z lidí všechnu tu pozitivní energii, kterou bych si pak s sebou odvezla domů.

Pokračovat ve čtení

Polovina léta v čudu a bez moře

Ryba je kámoš, ne žrádlo!

Už je půlka léta pryč a já mám pocit, že si ho nevyužívám naplno, jak bych mohla a jak bych hlavně chtěla… Mé týdny se skládají z toho, že chodím do práce, po práci do fitka, doma vaření oběda na druhý den do práce a večeře, věčer blogování, kniha, film nebo seriál, pravidelný telefon s mamkou, spánek. Ačkoliv jsem činná až až, nějak mám pocit, že mi něco v létě uniká. Nějaké dobrodružství, akce, blbnutí, pořádný odpočinek.

Pokračovat ve čtení

Je potřeba to pořádně nakopnout

Poslední dobou cítím, že je toho tolik, co bych chtěla dělat, ale protože si to nedokážu pořádně zorganizovat, nedělám pořádně nic tak, jak bych si představovala. Poslední měsíc nebyl ten z nejlepších, ale vždycky, když vás život pořádně nakopne, musíte najít v tom špatném něco dobrého, co vás nakopne zase správným směrem.

Pokračovat ve čtení

Být tak na chvíli princeznou

Před týdnem jsem se vrátila ze své zasloužené dovolené z Londýna a ačkoliv jsem se ještě neprohrabala všemi fotkami, abych konečně mohla udělat všechny tématické články na všechny své blogy, jak mám v plánu, tenhle jsem si nemohla nechat ujít i kvůli tomu, že jsem díky nedělní kino akci, kdy bylo vstupné za 50 Kč, zašla s Týnkou znovu na Popelku.

Pokračovat ve čtení

Můj srdcebeat jen pro tebe nechám znít

Nikdy jsem nebyla fanoušek Kryštofů, tedy na rozdíl od mé sestry, asi proto, že mě Krajčo v pozdějších letech neskutečně vytáčel. Pamatuju si jeho začátky v Medůze, tehdy mi přišel fajn. Pak se to nějak zlomilo a sám Krajčo mi začal lézt neskutešně na nervy, ale musím uznat, že jejich písničky mi poslední roky pěkně hrají do noty. Kryštof není jen Krajčo, je to dalších 6 členů.

Pokračovat ve čtení

Taylor Swift nepřestává překvapovat

Hudbu Taylor Swift mám ráda už od dob, kdy se v hitparádách probojovávala se svým country žánrem. Ačkoliv mě její první CD s názvem Taylor Swift nějak naprosto minulo, zbožňuju její songy už od Fearless. V posledních letech se od klasického country stylu odklonila a vydává se směle na cestu popu, ale ani to mi nevadí. Stejně jako mi nevadí, že skládá písně o svých bývalých láskách. Dělá to spousta umělců a ještě daleko větší spousta jich zpívá o sexu a o tom, jak by měly ženské nakrucovat své zadky.

Pokračovat ve čtení