Co jen napindat nového?

Pindy… pindy… pindy…

Taky si sem budu psát příspěvky, jak dlouhé se mi zlíbí! Nejsem jedna z těch bloggerek, co se snaží být IN a nacpe si na svůj blog všechno, co je zrovna COOL. Hážu si sem věci, co mě zajímají a baví. A když nemám co říct, nepíšu sáhodlouhej příspěvek a vyjádřím to pár větami. Když jsem nasraná, napíšu si sem nasraný příspěvek. Má vůle není nikým a ničím okleštěná – je svobodná! Tak a teď k věci…

Dneska jsem vůbec do školy chodit nemusela. Jediná hodina, kdy jsme se pokoušeli učit (jen pokoušeli, protože v tomto předmětu se neučíme podle regulí nikdy), byla angličtina. A pak následovala jedna nudnější hodina za druhou, kdy jsme měli volno a mohli jsme dělat něco, co by nerušilo zbytek třídy. A jelikož mi Kivi přinesla knížku od Kaplického, Kladivo na čarodějnice, začala jsem číst. Jenže jsem se na tu četbu nějak nemohla soustředit. Z velké části zaviněno tím, že ty dvě roury furt kecaly a smály se a pak díky tomu, že mi neustále hlavou zněla písnička od Cascady (Song týdne no.6 v menu). Já se té písničky prostě nemůžu zbavit. A vlastně ani nechci.

Teď sedím doma a ani za mák se mi nechce podívat se na španělské reálie – nebo snad na sešity z češtiny. Nějak mi jsou zítřejší písemky putna. Asi se na to učivo kouknu až později. Ale co mi teda není putna, jsou dvě hodiny semináře odpoledne! Zase ve škole tvrdnout do půl páté. To je jako za trest… fakt.

Navíc… vypadá to, že plno mých spolužáků se v pátek ve škole vůbec neukáže. By mě zajímalo, kolik nás tam vůbec bude. A i Kivi se rozhodla příští týden bulat. Co já tam v té škole budu sama dělat? Myslím si totiž, že to bulne i naše známá bulačka, Nykyshek. Asi si tam přitáhnu nějaké manuály „Jak sestrojit bombu“…

P.S.: Mám takhle pindat? Dostavila se spokojenost?

Foto: Pixabay.com

POKRAČOVAT

Ha!

Ha! Tak přece jenom!
Přece jenom jsem se dokopala k nějaké té činnosti související se školou.

Co jsem udělala? Seminární práci do dějepisu! Juchůůů….
*radostně poskakuje po pokoji*

Ale dalo mi to fakt práci. No… upravit mou seminárku z loňského roku dalo fakticky strašnou práci. Hele, já nepoužila tutéž semirnáku… já z ní jen vycucla to potřebné – tedy W. Churchilla. A jsem s tou prací docela spokojená. Ale jen docela. Má 12 stránek a děsně divný úvod se závěrem.

Když mě tak příšerně nebaví psát do úvodu – Vybrala jsem si toho téma seminární práce, protože… – nebo v závěru – Při tvorbě seminární práce jsem se toho hodně dozvěděla o W. Churchillovi, je ho životě a jeho politice… Vždyť je snad jasné, že jsem si vybrala Churchilla kvůli jeho jménu a jeho činům! Tak proč mám ze sebe ještě k tom udělat debila, když se snažím seminárk unějak uvést a pak i uzavřít. Prostě blbost. Fakt. Kdo tohleto vymyslel je asi totální pošuk. Nebo chce týrat nebohé studenty, co jsou tak vystresovaní, že už neví, co by kam napsali, aby to vypadalo dobře.

Prostě seminárky fuj!

Foto: Kaboompics.com
POKRAČOVAT

Volno! No chápete to?

Juchůůůůů!!!!
Konečně je to tady!!!!
Konečně!
Volno!
Mám na týden od školy pokoj!
Juchůůů!!!!

….

Co budu dělat?
*zděsí se*

Možná se konečně dostanu k četbě Harryho Posery! Knížku mám koupenou už cca týden a ještě pořád jsem si ji nepřečetla. A to je skandální! To se musí napravit…

A taky musím sehnat nové CD od Simple Plan, jinak to asi nepřežiju!

Zjistila jsem, že jsem vážně dost závislá na compu. Já už bez něj nedám ani ránu. Veškeré věci, které tvořím, tvořím na compu! A bez přístupu na internet nemůžu žít. Jsem závislák. A líbí se mi to ^^

Foto: Kaboompics.com

POKRAČOVAT

Dokážete se ztrapnit?

Já teda dokonale. Vážně… to byl trapas za všechny sestercie -.- Ještě že je stužkovák jen jednou za život (pokud neopakujete ročník).

Co já jsem na tom stužkováku sakra dělala? Fajn, chtělo se mi strašně smát… no a co jako ^^ A Kivi mě neustále ujišťovala, že Jarek i jiní se ztrapnili víc. Budu jí věřit. Co jiného mi ais tak zbývá? Ale až budu mít to DVD u sebe, schovám ho do nejspodnějšího šuplíku svého stolu a založím ho hromadou sešitů. Tak aby ho nikdo kromě mě nenašel. Jestli jsem tohle vyváděla na stužkováku, co budu dělat na maturiťáku? Ehm…

Ale Alan jede! Fakt jo… ta jeho vrána a ten tanec… wow jako!

Pozn.: Ve škole jsme se dívali na záznam stužkovacího večírku. Děs a hrůza! A strašná prdel!!!

Foto: Pixabay.com

POKRAČOVAT

Čéče, jste udělali joke! Vás asi zabiju!

NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ. NSZ.

Fuj tohleto! Co jiného se na to dá říct?

Vejdu do školy (Střední zdravotnická v Ostravě – Vítkovicích), proderu se houfem studentů, mávnu na známé távře a začnu se hledat na seznamu, kde že to jako mám konat zkoušku. Najdu se a zajásám, když zjistím, že ve stejné místnosti je i Kivi. To by tedy bylo. Najdeme třídu a vhrneme se dovnitř. Mám číslo lavice 8 – fajn – identifikuju se, rozdám pár autogramů a jdu vyplnit dotazník. Kolik přihlášek si hodláte podávat? Na které školy? Která je podle vás nejlehčí… nejtěžší… bla bla bla… Dosažené vzdělání rodičů? Odevzdám dotazník, dostanu záznamový arch. Poučení o zkoušce, úsměv do objektivu fotoaparátu administrátora, rozdání testů (dostala jsem variantu B – a řekla bych, že byla těžší, než varianta A.) a jede se!

První otázka… ajajaj… druhá otázka…. ojojoj…. třetí otázka… uch ich och…. přeskakuju na otázku desátou… dvacátou… kapička potu stéká po čele. Přichází nepříjemný pocit a věta – Jsem v perdéli! Uběhne prvních 35 minut, něco v záznamovém archu zaškrtáno je – jde se na oddíl druhý. Modrá akotovka sem, bronzová medaile tam… mysli! Mysli! Uběhne dalších 35 minut – přichází třetí oddíl. Ouha! První otázka… dvacátá otázka… třicátá otázka… koukám na pár židlí před sebou. Konec testu, odložte pisadla!

Podivně nepříjemný pocit – zvorala jsem to…!?

Sejdu se ze zbytkem. Prezentuju své prvotní pocity a docházím ke zjištění, že i ostatní to viděli podobně (ne-li stejně) . Posilním se jídlem a jsem připravena na test ze ZSV. Povedu si snad líp? Nacházím učebnu (opět jsem v ní s Kivi), usedám do podivné židle, která se nakonec ukáže jako úžasný zabíječ času (vozím se sem a tam). Opět se identifikuju, rozdám pár autogramů, zašklebím se do objektivu, rozdají se testy a začnu se testit.

První otázka… obočí vyletí nahoru… druhá otázka… obočí sletí dolů… otočím na otázku poslední. Ha! Dějepis! Zaškrtávám svou dopověď do záznamového archu… a další…a další. Uběhne 30 minut testu a já jsem hotova. Co nevím, nezaškrtávám – body se ubírají. Půl hodiny se vozím na židli sem a tam a koukám na podivně znetvořenou maketu kostry (hlavu má na půl, chybí ji kus nohy, žebra má nějak divně…). Konec testu, odložte pisadla!

Oddychnu si! Konečně! Konečně to mám za sebou! A upaluju pryč ze Zdravky. Informuju rodiče o mém zvorání testu a hned mám lepší pocit. Po cestě z Ostravy s holakam rozebíráme testy. Zjišťuju, že mám alespoň něco dobře. Uff!

Další testy? V březnu… Jdu na ně? Jasně – jdu do toho! Doufám jen, že tentokráte mnohem lépe připravena!

Foto: Pixabay.com

POKRAČOVAT

Pryč se školou

Fuj… fuj… a zase fuj. Do pondělka nechci školu ni vidět. Chci mít dostatečný prostor pro obrovskou stresaci (vymyslela jsem nové slovo – vysvětlení: představte si obrovský neutuchající stres – tak to je ono ^^) před srovnávačkama.

A taky mě nebaví neustále se šrotit, když vám potom stejně vaše učitelka po hodinové písemce, kam jste vypsali všechno, co jste věděli, řekne, že je ráda, že jsme to opakování vzali takhle svědomitě a že si tu písemku můžeme nechat – nebude za ní známka. Šmarjá! Zabít vážně málo!

Takovéhle podrazovky já přímo nesnáším. Kdybych to věděla, nepíšu tak zběsile a doma se připravuju na seminář ze ZSV, ve kterém jsme neočekávaně psali. Hňupi jedni! Že je to baví, takhle nás tyranizovat! Baví -.-

Už se nemůžu dočkat těch jarních prázdnin, potřebuju je jako sůl, jako ryba vodu, jako Dr. House svého Wilsona! OMG už blázním… zase… Prostě poslání tohoto příspěvku je – pryč se školou!

Foto: Pixabay.com

POKRAČOVAT

Tak jsem to přežila…

… ještě aby ne! Kvůli vysvědčení se přece nebudu trápit!? Jasně, mohlo to být lepší (jako ostatně vždycky) – ale na druhou stranu to taky mohlo být i horší. A to to rozhodně není. Řekla bych, že mé vysvědčení je docela ucházející.

Byl to den jakjo každý jiný. Jen byl „obohacen“ rozdáváním vysvědčení. Pomalu ale jistě docházím ke zjištění, že některé lidi u nás ve třídě nemůžu vystát. V některých momentech mám takovou silnou chuť někoho z nich za ty blbé kecy a ksichty zmlátit, že to… vážně není možné.

Ty rádoby vtipné poznámky ve mně vyvolávají zatnutí pěstí a nepříjemné až vražedné pohledy. Prostě si nemůžu pomoct. S jakou radostí já bych některé pořádně nakopla… jen aby jim ten jejich samolibý úsměv slezl z obličeje… arrrgh!

Ale tak – zpět k vysvědčení. Za své známky se nestydím a pro svůj lepší pocit si je sem rovnou vypíšu. Možná, že se ten lepší pocit po dopsání dostaví…

Chovánívelmi dobré
Prospěch v povinných předmětech

Český jazyk – chvalitebný
Anglický jazyk – výborný
Španělský jazyk – chvalitebný
Biologie – dobrý
Základy spol. věd – výborný
Dějepis – výborný
Matematika dobrý
Fyzika – chvalitebný
Tělesná výchova – výborný
Základy logiky – výborný

Prospěch ve volitelných předmětech
Konverzace v angl. jazyce – chvalitebný
Seminář z dějepisu – výborný
Psychologie – výborný
Základy spol. věd – výborný

A je dokonáno! Všechno, co se posrat dalo, se už dávno posralo a teď mě čeká jenom krásný a ničím neušený život ^^

Ale houby s octem!

Teď přichází období, kdy budu makat nejvíc. Ale já to zvládnu. Musím si věřit. Musím si zvýšit sebevědomí – Kivi říkala, že mi dá rychlokurz zvyšování sebevědomí… a ono furt nic.

P.S.: Tak ten lepší pocit se teda ještě nedostavil…

Foto: Pixabay.com

POKRAČOVAT

Jeden idiot vedle duhého

Člověk si řekne, že by ho některé věci nemohly vyhodit z rovnováhy, že chování některých lidí už zná, že ho pomalu už nemá už překvapit. Opak je však pravdou.

Dneska mě pár jedinců naší třídy dokázalo natolik rozhodit, že jediné, co jsem chtěla, bylo, jít domů. Prostě jít z té strašně ohavné třídy domů. Jít domů a dát se do pořádku. Uklidnit se. Rozdýchat to.

Teď si říkám, že jsem musela být vážně dost mimo, že mě dokázalo něoc takového rozhodit. Ještě že mám své dvě holky- Nikitku s Kivi. A že z části i kvůli mě (hlavně případě Nikitky) zabulaly dvě hodiny. Však kdo nutně potřebuje angličtinu a matematiku? Nikdo.

Nemohla jsem v té třídě vydržet už ani chvilku navíc. Po tom co se převážně díky dvěma idiotům mužského pohlaví rozhořela ve třídě ostrá debata nad tablem. Vážně… pozabíjet málo… Ale pro malého Jardu a velkého Martina je toto chování víc než typické. Plno keců a skutek utek… kritizovat je vážně baví.

Na každého jednou dojde. A já doufám, že zrovna na tyto dva dojde co nejdříve – ať z toho mám nějaký užitek i já.

To byl nejhorší den, který jsem v novém roce ve škole zažila. Prostě hrůza hrůzoucí… Snad bude zítřek lepší.

POKRAČOVAT

Takže na to nesereme…

Už je to tak! Jednou si člověk řekne, že by se na něco taky mohl vysrat, ale ono to prostě nejde! Ten debilní osud musí vždycky zasáhnout v tu nejnevhodnější chvíli.

Když jsem ráno cela nasraná šla do školy (nasraná na to, že musím jít do školy a navíc ještě na sedmou -.-), říkala jsem si, že by ten dnešek mohl být celkem v klidu… Ale hovno! Poslední dvě hodiny češtiny mě totálně odrovnaly!

Máme už totiž úžasný plán na sepisování písemek z maturitních témat:

Literatura
5.2. – Česká literatura od 9.st. do r. 1415
7.2. – Česká literatura od r 1415 do r. 1781
8.2. – Národní obrození

11.2. – Májovci
12.2. – Venkov v literatuře 19.st.
14.2. – Světová a česká literatura na přelomu 19. a 20.st.
15.2. – Romantismus

25.2. – Česká poezie 70. až 90. let 19.st.
26.2. – Druhá světová válka v literatuře
28.2. – Česká poezie v období mezi dvěma válkami
29.2. – České divadlo mezi dvěma válkami

3.3. – Česká próza v období mezi dvěma válkami
4.3. – Všestrannost Čapkova talentu
6.3. – Osobnosti světové literatury 20.st.
7.3. – Česká poezie od r. 1945 do současnosti

10.3. – Česká próza od r. 1945 do současnosti
11.3. – Balada + Humor a satira
13.3. – Vývoj žurnalistiky
14.3. – Spisovatelky v české literatuře

17.3. – Historické náměty
18.3. – České divadlo od nejstarších dob do r. 1918
20.3. – Nejstarší literatury

25.3. – Vývoj kinematografie
27.3. – České drama od r.1945 do současnosti

Mluvnice

15.1. – Jazyk obecně + lexikologie
4.2. – Hláskosloví + Morfologie

Nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku, nenávidím naši češtinářku….

Jak tohle mučení může nědko vydržet?

Nemůže… já se z toho zhroutím!

POKRAČOVAT

>Sereme na to…

>

Škola. Pouhých pět písmenek. Vyvolávají ve mně poloviční nechuť – odpor. V hlavě mi výstražně bliká velký černý vykřičník. Mám toho dost. Potřebuju pauzu.

Kruciš! Mám pocit, že mi každou chvílí začne v hlavičce blikat errorka. Včerejšek byl takovou konečnou třešničkou na dortu. Od samého rána (měla jsem na 7 a po cestě do školy jsem se děsně bála, což u mě není moc obvyklé… ona Karviná není sice moc bezpečné město, ale kriminalita není zase až tak vysoká – přesto jsem měla strašný strach) mi byly všechny písemky úplně, ale úplně jedno. Nedělala jsem si žádné naděje, že bych snad mohla napsat písemku z fyziky (učivo – vlnová optika) lépe než na 5. Věděla jsem o tom velký kuloví – a vážně mi to bylo úplně jedno. Následovala písemka z biologie (učivo – genetika populací)… doma jsem se sice na to koukla, ale stejně jsem dopředu počítala s jistou 5 – a bylo mi to fuk. A mně vážně písemky nejsou jedno. Kor když se jedná o vysvědčení…

Ale tenhleten den… jsem se projevila jako naprostý flegmoš. Tenhleten stav bych chtěla zažívat častěji, než se stresovat z toho či onoho. Sice jsem ve škole zase tvrdla až do půl čtvrté, ale co…

A dneska? Dneska jsem se dozvěděla, že mám na výzu jen dvě 3, což je docela úspěch. Nic závratného se nestalo. Jen jsem došla k názoru, že teď bych se mohla na pár věcí do rozdávání vysvědčení vykašlat. Známky už jsou uzavřeny, takže bych si stejně už nic neopravila, takže by můj blikající mozek mohl přestat fungovat na sto procent a uchýlit se k takovým… 80.

Takže lidi: Sereme na to… Ono už nějak bude ^^

POKRAČOVAT